Prostatik

ujela jsem se:))

Svědomí usnulo už v polovině sloky... "To dřevo tak krásně zpívá..." Ulítlo mi to nahlas a Květa se urazila. Nenechá si vysvětlit, že dřevem jsem myslel svoji poctivě ukradenou kytaru. Navíc by Květa mohla za takovou lichotku být ještě ráda. Dřevo to je, ale zpívat, to Květa neumí. Překvapuje mě to stejně jako ten překrásný hlas Španělky, co právě držím v ruce. Jo prostata, ta je holt už taková, zradí člověka v té nejnevhodnější chvíli.Španělka byla totiž toho pána, který tak dlouho čůral. Když on se tak dlouho nevracel. Všechno si člověk omluví. Zvlášť, když má to dřevo tak krásný hlas. Rezonuje mi na klíně a mně nadšením přeskakuje hlas. Ale ještě pořád se Španělkou držím krok. Narozdíl od Květy. Šla čůrat. Beru roha i s její kabelkou. Když ona se tak dlouho nevracela. Všechno si člověk omluví...

---