SVĚT ZA ZDÍ-23

Asim rychlým pohybem vysunul konec kopí z rukojetě truhlice, načež pevně uchopil druhé kopí. Současně přes obě k sobě přivázaná kopí hleděl na okřídleného tvora se žlutýma očima, jehož hlava připomínala ďábla. Prudkým pohybem jej bodl do těla, přičemž na schodech uskočil a zároveň byl zasažen vystříknutou krví. Létající ďábel za příšerného řevu dopadl vedle něho a ve smrtelných křečích se skutálel po schodišti, na němž zanechal dlouhou krvavou stopu.

„Střílejte!“ vykřikl Asim, když zahlédl v mihotavém světle pochodní další okřídlené tvory. Na jednoho se vrhl dravec Oro, který mu drápy a také zobákem zasáhl oči. Vzápětí se Asim dlouhým přískokem ocitl u schodu, na kterém se nacházela truhla, co ukrývala démona zla. Přitom postřehl, jak dva okřídlenci míří k němu. Na jednoho z nich prudkým pohybem pravé ruky mrštil svázaná kopí. Ostří jednoho z nich zasáhlo rozevřenou tlamu okřídleného ďábla, jenž za okamžik narazil do mohutného sloupu, po kterém bezvládně sjel na podlahu. Ve stejný okamžik Asim mrštil na druhého okřídlence nůž, jehož čepel se mu zabodla do hrudi. Bolestně rozeřvaná příšera s napřaženými drápy se na něho vrhla, ale on se na schodech překulil, vytáhl rychle z pouzdra meč a jeho čepelí dvakrát sekl létajícího ďábla. Ten dopadl za divokého zmítání se pod schodiště a po chvíli zůstal na podlaze nehybně ležet, přičemž se kolem něho vytvářela rudá louže.

„Utíkejte rychle ke vchodu!“ křičel Asim, když sbíhal schody. Zároveň viděl, jak ostatní muži střílí na okřídlence šípy. Několik metrů od sebe postřehl vojáka, kterého uchopil okřídlený ďábel. Upustil truhlu, zalícil na něho šíp a pustil napnutou tětivu luku. V následujících vteřinách vypálil na okřídlence ještě dva šípy. Ten však drápy a tesáky stihl řvoucího muže rozervat a následně dopadl na podlahu, na níž se začal křečovitě zmítat.

„Asime utíkej!“ vykřikl Imar, který neustále střílel šípy a spolu s ostatními bojovníky prchal k východu. Asim s truhlou v levé a mečem v pravé běžel napříč místností a neustále se díval všemi směry kolem sebe. Přímo za sebou těsně nad podlahou uviděl letět tvora, co vydával hrůzu nahánějící skřeky. Asim se otočil, uskočil do strany, přikrčil se, sekl mečem do napřažených drápů okřídlence a poté se na podlaze překulil. Rozeřvaný ďábel, z něhož prýštila krev, sklonil hlavu a otevřel tlamu s velkými černými tesáky. A když se Asim v pokleku chystal rozpřáhnout se mečem, tak dva šípy zasáhly okřídlence do hlavy. Jeho tělo vzápětí dopadlo na podlahu, na níž se Asim prudkým pohybem přemístil do strany, přičemž ho těsně minulo křídlo.

„Jsi v pořádku!?“ zeptal se jej Imar, který k němu doběhl s dvěma muži.

„Vypadá to, že ano. Kde je Oro?“ vysoukal ze sebe a rychle uchopil truhlu.

„Už vlítnul do chodby,“ sdělil mu jeden z bojovníků. Všichni se poté rozeběhli ke vchodu, v němž stáli vojáci s luky v rukách. Běželi přikrčeně, protože nad nimi létaly šípy, co zasahovaly další okřídlené netvory.

„Rychle k tomu pětibokýmu kameni!“ vyhrkl Asim, když vběhl do chodby. Za okamžik se u něho ocitl a rychle do mezery, co byla u něho, zasunul čepel meče. Muži už od vchodu do místnosti utekli a vněm vzápětí vyšlehly plameny. Současně se ozval příšerný křik a všichni spatřili ohněm zachváceného okřídlence, který stěnou plamenů proletěl. Bojovníci se okamžitě rozeběhli chodbou pryč, zatímco planoucí tělo ve smrtelných křečích dopadlo na kamennou zem, na níž se za příšerného řevu svíjelo.

KONEC DVACÁTÉ TŘETÍ ČÁSTI