Tma nad stromy

TMA NAD STROMY

Dívám se do noci. Opilci z refýže

padají na asfalt jak do vrat Sodomy.

Oblaka tiše jdou jak řeka nad domy.

Plachá tma za oknem je jako bez tíže,

zraněná o lampu tam visí nad stromy,

snad čeká na úsvit a doufá jako my:

že tiché světlo dne jí rány olíže,

že hlomoz ulice zdusí pláč bezmoci,

že zmizí černá skla a v nich ti otroci...

Zvuk z chodby – někdo jen vystoupil ze zdviže.

Sám stojím u okna a hledím do noci.