Němá

Ráda Tě poslouchám, když mi něco říkáš

vždycky se pak zeptáš: víš?

mé odpovědi však už neslyšíš...

Díváš se tak, jako by si mě chtěl snít

jak malinu z dortíku

a škádlivě mi říkáš lumpíku

                                                       (a já přitom vůbec nezlobím

                                                             i když někdy ano

                                                                      ale ne Tebe)

Já ale chci být víc než jeden den v týdnu

nechci být pro Tebe němá

chci Tě rozmazlovat jak se to nemá...

Vím však, že to nejde, do Tvého světa nepatřím

v práci máš moc starostí

máš dost přátel, aut, žen a neřestí

Jednou si řekl, že díky MNĚ máš aspoň trošku toho štěstí

                                (řekl si to s tak vážným a smutným pohledem

                                               a tehdy jsem pochopila

                                                       jak jsi vlastně sám..)

Než jsem však stihla něco říct, něžně ses usmál

už by si mě neslyšel

pohladils mě po tváři a zase odešel