Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvě mluvící housenky
23. 09. 2007
3
2
635
Autor
Amputace - 86.7
Dvě housenky se jen tak potulovaly lesem, a přitom si povídaly. Přes svůj klid a bezproblémovost zapomněly dávat pozor, za což byly svrženy do pasti v podobně lidské ruky. O pár minut později je přivítala úzká, průhledná nádoba. Nejspíše na okurky.
---
Housenky nadále zmateně konverzovaly, přičemž první částečky jejich tělesné hmoty se začaly odlupovat a následně rozpouštět. Základní stavba těl byla ovšem stále pevná.
Lidská ruka sáhla do sklenice a obě housenky jemně podebrala. Rozpouštěcí proces se v tom okamžiku několikanásobně urychlil, rozhovor housenek přesto pokračoval. Sršela z něho panika i strach s nervozitou. Zato člověk byl naprosto klidný. Nijak nereagoval ani na končetinu, potřísněnou stresovými hormony.
---
Hlas utichl. Housenky strnule zíraly před sebe, zatímco ze závěsu zeleně, napodobujícího prostory přírody, si je měřilo obrovské oko neznámého živočicha. Než po nich zůstala jen zelená tekutina, naposledy k sobě promluvily.
,,Sakra!'' zahrozil člověk a setřel řídkou hmotu do středně velkého psacího pera. Z mnoha papírů ležících na stole vybral jeden a na ten udělal několik vlnovek. Poté pero zastrčil do šuplíku a vydal se znovu do lesa.
---
Housenky nadále zmateně konverzovaly, přičemž první částečky jejich tělesné hmoty se začaly odlupovat a následně rozpouštět. Základní stavba těl byla ovšem stále pevná.
Lidská ruka sáhla do sklenice a obě housenky jemně podebrala. Rozpouštěcí proces se v tom okamžiku několikanásobně urychlil, rozhovor housenek přesto pokračoval. Sršela z něho panika i strach s nervozitou. Zato člověk byl naprosto klidný. Nijak nereagoval ani na končetinu, potřísněnou stresovými hormony.
---
Hlas utichl. Housenky strnule zíraly před sebe, zatímco ze závěsu zeleně, napodobujícího prostory přírody, si je měřilo obrovské oko neznámého živočicha. Než po nich zůstala jen zelená tekutina, naposledy k sobě promluvily.
,,Sakra!'' zahrozil člověk a setřel řídkou hmotu do středně velkého psacího pera. Z mnoha papírů ležících na stole vybral jeden a na ten udělal několik vlnovek. Poté pero zastrčil do šuplíku a vydal se znovu do lesa.