PODZIMNÍ PŘÍCHO DO VESNICE DLE ÚSTNÍ LIDOVÉ SLOVESNOST

Z blat syrý vichr mhu odehnal.

Divoký,

hladový.

Hlučnější bys nesehnal.

Vzal s sebou cikády,světlušek roje,

taneční kroužek slezského kroje,

kapradí, motýli, bělostné choroše,

lekníny, naději, žabáka Chrudoše,

trhal ruk zmožených pálené došky,

pokácel dubiny, na Kuksu sošky,

prosytil bažiny podzimním strachem,

vznesl se vír listí zbarvený nachem.

Vůkol tma přikryla hvozdy i strdí,

v chaloupce při svíci mlynářka prdí.

Nyň závan utopil ve tmí i světnici

a všude ticho ké může být v mlýnici.

Skonal van, v pokoj se odebral kraj.

Zítra zas v ponuré náladě háj

probudí se do podzimu.

Rychtář vstane, chytí rýmu.

Po vsi se na rynku novoty v lid

rozběhnou, že včera jistě byl,

ač taký  se rolníkům  nelíbil

v okluzní frontě klid!!!