Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se° a O
25. 09. 2007
7
13
3765
Autor
Amputace - 86.7
U stolu obdélníkového tvaru sedělo celkem pět lidí:
strana A - dospívající chlapec, jenž upřeně pozoroval prázdno před sebou, vysněné prázdno, nikoli členy rodiny.
strana B - muž středního věku - v jeho výrazu byla ukryta nenávist (seděl přímo proti chlapci), dvě malé holčičky - dvojčata - připomínající panenky bez živé vody (jedna seděla po pravici a druhá po levici nepříjemného muže) a tlustý chlapec, přibližně stejně starý jako chlapec sedící na protější straně stolu.
Před tlustým chlapcem ležel talíř s chlebem. Z jeho očí šel snadno vyčíst pocit znechucení, dokonce se mohlo zdát, že skutečně trpí nechutenstvím k jídlu.
,,Sněz to!'' přikázal mu hubený muž.
,,Ne,'' odpověděl ustrašeně.
,,Sněz to!'' pokračoval.
,,Ne! Už nemůžu!'' na tváři se objevila nenápadná slza.
Muž vstal a přistoupil k němu. Sklonil se do úrovně jeho objemné hlavy a zdlouhavým pohledem si změřil ucho. Poté vztyčil ruku a rychlým chvatem ucho stiskl. Chlapec vykřikl bolestí.
,,Sněz to!''
,,Ne, už nemůžu...nemůžu!'' z ucha začala vytékat tekutina nepřipomínající krev.
Svíral stále silněji, dokud nepřišlo překvapivé trhnutí. Křik ustal a jeho absenci nahradily výstřiky zeleného hnisu.
Muž svůj obličej opět přiblížil k nyní již neviditelnému uchu a chlapce pevně uchopil za vlasy. Chystal se jeho tělo odtáhnout do sprchového koutu v rohu místnosti. Při celém procesu stále sledoval rozšiřující se ránu.
,,Ty budeš jíst!''
Vtlačil ho pod sprchu a otočil kohoutkem. Proud byl tak silný, že si zbylí členové rodiny museli zacpat uši, aby neslyšeli hlasité dopady vody na zem.
,,Když jsem potkal tvou matku, byla tak tlustá, že dodnes nechápu, jak mohla porodit. Dokázala to, stejně jako jsem ji já dokázal milovat se vším, se všemi nedostatky. Ty! Ty, ale nedokážeš vůbec nic! Nedokážeš sníst obyčejný chleba, abys byl alespoň trochu jako ona!''
Čím více tělo vystavoval neustávajícímu náporu vody, tím rychleji se měnilo v zelený sliz. Postupně odkapávaly jeho nohy, poté i ruce. Zanedlouho muž svíral pouze částečky pohyblivé želatiny.
Zatáhl kohoutek, otřel si ruce o rozepnutou košili a opět usedl na své původní místo u stolu. Talíř s jídlem pomalu přesunul před chlapce oproti němu.
,,Dáš si?''
strana A - dospívající chlapec, jenž upřeně pozoroval prázdno před sebou, vysněné prázdno, nikoli členy rodiny.
strana B - muž středního věku - v jeho výrazu byla ukryta nenávist (seděl přímo proti chlapci), dvě malé holčičky - dvojčata - připomínající panenky bez živé vody (jedna seděla po pravici a druhá po levici nepříjemného muže) a tlustý chlapec, přibližně stejně starý jako chlapec sedící na protější straně stolu.
Před tlustým chlapcem ležel talíř s chlebem. Z jeho očí šel snadno vyčíst pocit znechucení, dokonce se mohlo zdát, že skutečně trpí nechutenstvím k jídlu.
,,Sněz to!'' přikázal mu hubený muž.
,,Ne,'' odpověděl ustrašeně.
,,Sněz to!'' pokračoval.
,,Ne! Už nemůžu!'' na tváři se objevila nenápadná slza.
Muž vstal a přistoupil k němu. Sklonil se do úrovně jeho objemné hlavy a zdlouhavým pohledem si změřil ucho. Poté vztyčil ruku a rychlým chvatem ucho stiskl. Chlapec vykřikl bolestí.
,,Sněz to!''
,,Ne, už nemůžu...nemůžu!'' z ucha začala vytékat tekutina nepřipomínající krev.
Svíral stále silněji, dokud nepřišlo překvapivé trhnutí. Křik ustal a jeho absenci nahradily výstřiky zeleného hnisu.
Muž svůj obličej opět přiblížil k nyní již neviditelnému uchu a chlapce pevně uchopil za vlasy. Chystal se jeho tělo odtáhnout do sprchového koutu v rohu místnosti. Při celém procesu stále sledoval rozšiřující se ránu.
,,Ty budeš jíst!''
Vtlačil ho pod sprchu a otočil kohoutkem. Proud byl tak silný, že si zbylí členové rodiny museli zacpat uši, aby neslyšeli hlasité dopady vody na zem.
,,Když jsem potkal tvou matku, byla tak tlustá, že dodnes nechápu, jak mohla porodit. Dokázala to, stejně jako jsem ji já dokázal milovat se vším, se všemi nedostatky. Ty! Ty, ale nedokážeš vůbec nic! Nedokážeš sníst obyčejný chleba, abys byl alespoň trochu jako ona!''
Čím více tělo vystavoval neustávajícímu náporu vody, tím rychleji se měnilo v zelený sliz. Postupně odkapávaly jeho nohy, poté i ruce. Zanedlouho muž svíral pouze částečky pohyblivé želatiny.
Zatáhl kohoutek, otřel si ruce o rozepnutou košili a opět usedl na své původní místo u stolu. Talíř s jídlem pomalu přesunul před chlapce oproti němu.
,,Dáš si?''
13 názorů
..připomíná mi to horor o nějakém slizu, už si nevzpomínám jak se to jmenovalo...ale dobrý pokus!!
dalo by se z toho sice vytřískat mnohem více, ale účel to v zásadě splnilo...T
Aurora Těšínská
27. 04. 2008
brrr, úplně jsem se otřásl, to mi nemůžeš dělat, takhle po ránu, ještě jsem nesnídal.. :-)
Amputace - 86.7
25. 09. 2007Amputace - 86.7
25. 09. 2007
A už jsem ho dal zpátky, kde původně bylo...
Alůe jako dílko je to fakt perfektní.
Jo na tohle si vzpomínám, ještě když amputace byla jedna a ne dvě. Tehdy se mi to líbilo, dokonce jsme to i nějak hodili do klubu, jenže nevím, zda tipovat dvakrát jeden a ten samý text. Ale co, ta pointa je stále stejně dobrá *