Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..::WH!NER::..
01. 10. 2007
2
7
839
Autor
Jehanne
věnována
Sedí na zmuchlaným prostěradle uprostřed postele,
která se zdá větší než obvykle, což je dost podezřelý.
Dycky byla totiž prázdná. Úplně stejně jako teď.
Pokouší se vytlačit ze zavřenejch očí slzy.
Aby omyly tvář od bolesti. Z tohodle světa.
Nechává ji tolik trpět. Kolik toho unese na bedrech?
Všichni ti lidé. Nenávidí je. To oni jsou vini.
Hlavně jí nepište!
Chce být sama a hrabat se ve svým posraným životě!
Chápete?! Nejtěžší případ. Nikdo není hoden pomoci.
S krví prý odtéká vztek a smutek.
Za sebe se odvážím strčit pod dveře psaníčko.
Až v hluboké ráně uvidím tvou tepající žílu,
vysměju se ti do očí a doufám, že to bude bolet.
vysměju se ti do očí a doufám, že to bude bolet.
7 názorů
víš já nikdy nevím jestli chceš nakonec nějakou kritiku slyšet, když ta báseň vyzní jakože tím vlastně pohrdáš...no. je smutná. já se v těchto pocitech už asi ani hrabat neumím, ani nechci. tip asi jo...ale už bych ají ocenila něco trochu optimističtějšího...blbý názor, co? já vím že s tím můžu jít do háje. tak to je vše. jo a ten tip:)