NOD

   Jednotka se pomalu blížila ke svému cíli. ,,Jedem,  jedem, lidi! Makam!" povzbuzoval je seržant. ,,Nesmíme zmeškat kontakt!" Celá skupina se prodírala dlouhým, úzkým, černým tunelem. ,,Myslíte si, že to zvládnem, seržo?" ptal se jeden z vojínů. ,,Jistě vojáku. Proto jsme zde."  Tunel se konečně rozděloval. Vydali se tedy do leva. Když byli téměř u cíle, podal ještě seržant poslední informace. ,,OK. Máme to tu. Takže, nepřítel je tamle. V příští dodávce informací k němu, budeme schovaný i my. Jestli se náš informátor neplete, tak by to nemělo bejt hlídaný. Musíme se dostat dovnitř a zničit řídící centrum. To je náš úkol. A my ho splníme!!!" Celé mužstvo začalo svorně křičet. ,,Tak jo. Dem na to."

   ,,Seržo, jak dlouhý to ještě bude?" ,,Klid vojáku. Dodání informací je  vždycky dlouhý..."

   ,,Tady kontrola! Ani hnout!!!"

   Poklop se zvednul a dovnitř někdo surově vhodil i desátníka. ,,Tak sme tu všici, seržo. Něco se posralo. Kdo nás to sebral?" Kolem se začal ozývat podivný zvuk. Seržant se smutně rozhlédl a tiše pravil: ,,Všichni zemřeme, hoši... Byl to ten nejlepčí hlídač vůbec." A jeho poslední věta, než zmizel v nenávratnu byla: ,,Proklínám tě NODe 32! Proklínám!!!"

   ,,Pitomý viry," odplivnul si Josef Šerlovský, správce školního serveru Gymnázia J. Š. Baara v Domažlicích. ,, Zasviňákovaly by člověku celej počítač. Ještě že mam antivirák!"