Písmák Straší.
Je to jako nekončící nadechnutí. Vrhám se do světla a modlím se, aby již byla tma. V noci nemohu spát. Brouzdám se ve vlastních myšlenkách, v cizích myšlenkách a každá vteřina plyne roky.
Chvění
Když se vám mráz vpíjí do kostí
srdce nebetyčně tluče
pouštíte si žilou
jen sklenku.
Zapomnětlivá
Kým jsem
Kam jdu
Kdy už tam budu.
Zapomněla jsem své vlastní jméno.
Nedokončeno
Slyšela jsem plakat víly.
Tiše štkaly.
Jejich slzy kapaly na chodník.
Pod mými víčky se plížila tma.
Pod nátlakem?
Je to jako takový tichý spalující žár. Žere nás to zevnitř. Jsme jako dvě tikající bomby na pokraji zoufalství. Děs a hrůza se mi točí ve vnitřnostech a modlí se k Bohu, který zůstal zamčený v šatní skříni jako strašák.
Ne-víra
Podnikavý muž
zahleděl se na nebe.
Rozechvěl se nůž
a já hleděla na tebe.
Snem?
Stála nad zemí a plula
v naději.
Napjatá očekáváním
jedna dvě
Lásce?
Jako chromý kůň
čekám na popravu.
Až sklidím celý dům
odejdu dozadu
Koupelová symfonie
V hlavě zní mi ozvěna tvého hlasu
tiše šeptat
že jsi snem i realitou
že jsi dnem i nocí
Jeden hlas
Jak v rajské chýši,
topím se v plynu,
a přitom dýši,
slíbám tvou slinu.
Předzvěst
Jak ruka ve tvém klíně
(tiše)
Jak tóny v pavučině
(spící)
Odraz pravdy
Pod logikou hlíny pohřbené jest tiché a matné jezero. Zakopané, umrtvené a ucpané doutnajícími, jak jinak než, doutníky. Milovali-li jste se někdy u jezera pak je vám zcela jistě jasné, jaký pocit měla dvojice právě přicházející k patníku hrůzy. Vzpomínáme stálo psáno, však lidé zapomněli.
Procházka
Kostely prázdné a vysušené.
Místa odtržená Bohu
předána lidem k nahlížení.
Hřbitovy, kde se kvítí nevede,
Ticho
Seděli a pozorovali hvězdy. Zdálo se to býti nesmyslné, prázdné a tupé čučení do dálky. Počítali. Svýma malýma očima.
Možná jen výplach mozkových blan
Vyjeme do tmy
vyjeme stín
přiběhly hvězdy
cítím jen splín
Kuk, bzuk a tik
Pro Tebe mi srdce tluče.
Tvou píseň pěje moje duše.
Kvůli Tobě v noci nespím,
díky Tobě noci prosním.
Potopa
Zahřmělo. Oblaka, která svírala oblohu, se roztrhla. Na zem začal dopadat déšť. Nejprve zlehka, tu a tam jen pár kapek plesklo o chodník, pak zesílil, až to znělo jako bubnování, nekonečné, vědoucí, sebevědomé.
Výpusť
Cloumá to se mnou. Chvěji se od hlavy až k patě. Neustále se mi hlavou honí myšlenky co by kdyby, kéž by.
Člověk si neuvědomuje co má, dokud to neztratí.
Směs?
za zády měsíce zrcadlí se kámen
až příště vrátí se řeknou si amen
až se hvězdy skloní přijdou blíž
až se naděj vrátí uvidíš
Stop stop
Stop marným snům,
stop skvělým dnům.
Zastavit ticho zastavit čas
to by si přál každičký z nás
Nikdy není pozdě...
Je to zvláštní a trochu ponižující. Fakt, že sedím vpokoji, že mám co jíst, že se mám do čeho obléknout a stále si na něco stěžuji. Začínám mít zvláštní zahanbující pocit, že všechny moje problémy jsou ve srovnání stěmi jejich tak malicherné a zbytečné.
Představte si, že jedete metrem.
Proroctví
Chvěla se při pomyšlení na něj. Cítila na kůži jeho doteky z předešlé noci. Věděla, co ji čeká. Věděla, že samota ji nemine(byla si tím téměř jista).
Chybíš mi
„Chybíš mi,“ zašeptala. Slzy jí tekly po tvářích, neviděla skrz ně. Toužila se jimi prodrat, toužila to všechno vsobě zabít. Prázdno se kolem ní semknulo.
Hádka
Seděla na posteli. Hleděla před sebe. V očích se jí mísila nenávist se sebelítostí. Její matka seděla na židli a snažila se dostat své dceři do hlavy.
Slunce 3
Otáčejí hlavy směrem za ním
hledí, tiše hledají
paprsky mizící.
Očekávají v domnění
Tajný hřích
Hvězdný září,tiše stáří každého z nás dobíhá. Kdo uteče. Čas se vleče.
Dlouho bude trvativěčně opěvovati tu moudrost, jasnost.
Běh na dlouhou trať
Utíkal. Pádil s větrem o závod. Prudce se otočil, byl tam. Pořád.
Tichý klín
Objala tě
přijmula tvou hlavu
na svůj klín.
Zavřels oči a ona
Pomíjivost lásky
Miloval ji
ona jeho
co se však říci mělo
všechno bylo
Láska
Otevřel srdce
aby i do nejtemnějších
koutů duše
prosáklo světlo.
Neusmívej se
Neusmívej se
budeš mít vrásky
od nezbedné
lásky co pro život
Bludiště
Bloumám bludištěm
touhy a zoufalství
Rvou mi srdce zaživa
už zase to začíná
Čtyři roční období
Světlo zlomilo pečeť
té nezdolné dlouhé
noční tmy.
Padal čistý bílý sníh,
Zklátilo mne to
Tak už mne
zklátilo to zlo.
Říkáme o něm,
že to nebude
Úsměv
Jen ten úsměv
co tvá tvář skrývá
mi dodává pocit
tiché podpory
Nevím jaký tomuhle dát název
Srdce tepe
horká krev
vytéká z žil
zbarvuje růži
Pláč a smích...
Pláč a smích,
ty se rychle
střídaj, když
vysvitne Slunce
Slunce
Vysvitlo slunce,
zazářila ta hvězda,
slunečnice zvedla květ.
Slunce 2
Rozestřela lístky,
nastavila se Slunci,
tak to přece dělají.
Bolí
Bolí mne tělo,
bolí mne pláč,
jímž jsem tě
chtěla obdařit.
Od srdce pro srdce
Písničku pěknou
hřejivou a teplou
zapěl slavík růži
trn mu dala v kůži
Smuteční vrba
Smuteční vrba
sklání se nad řekou
apláče pomocí rosy. .
Smutek a radost
Bolestto je když srdce chce pryčz hrudikdyž nemůžeš dýchatspíš nechceš
Radost to je když srdce bije vícnež zvonkdyž usmíváš sea tvé plíce přijímají vzduch tak lehce.
Pohled
Čas se zastavil a nejen pro ni, ipro něj. Když se s ním potkala na náměstí poprvé a zároveň i naposled. Jejich pohledy se střetnuly a ona poprvé pocítila lásku. Otevřela mu své srdce, už dopředu, čekala, že ho ještě někdy potká a přesto nepřestala přemýšlet o tom, co by se možná stalo.
Krysa ve školní jídelně
Rudá krev teče v kanále
hladová krysa měla namále
skoro hlady chcípla
kartou včas však pípla
Omluva
Omlouvám se za okamžikkdy jsem propadlatvým očím, té modři v nich. Vímbyl to hřích.
Hřích ne, to peklomne dostane,byla to hloupost, věřit tvým slovům. Věřit tomu, že máš mnerád.
Hvězda
On září. Jako hvězda. Objevil stáří. "Se to nezdá,"říká srdcem.
Bez názvu
Srdce jako mladíček
řehtá vranyj koníček,
co u řeky skáče
více než ptáče.
Úsměv
Každý, kdo se usmívá,
je mnohem krásnější,
protože zapomíná
na všechny starosti.
Čtyři roční období
Ospalé slunko tiše vstává,
mlha z hor k nám rychle padá
jako bílá peřina,
to nám ten den začíná.
Nekonečná temnota...
Mohl projítkolem mne jako stín. Zdálo se, že přijde a odejde. Ale je tady. Pořád.
Kuře
Andrej toužebně: Vůně. Boris jistě: Kuře. Andrej zasněně: Kůrčička. Boris oblizujíce se: Křupavá.
Proč musí být princové jenom v pohádkách?
Sedím. Před chvílí jsem si psala s perfektním klučinou. Tak mne napadá otázka. Proč jsou princové a rytířijenom v pohádkách.
Příběh rytířů 2
Pan Leiss se konečně dostal domů. Na dálnici, která protínala stoku středem, byla totiž zácpa. Celou cestu o něm přemýšlel. Re Al mu nenechal chvíli klidu.
Pan Leiss
Bylo jedno město. V tom městě žila babička se svou vnučkou. Každý večer jí vyprávěla pohádky a příběhy. "A babičko, jak to tedy je s tím panem Leissem.
Přátelé
Kdybych tak mohlazaprásknout dveře a říctna omluvu:"Promiň. "
Kdybych tak mohlazaprásknout dveřea uvědomit si, že to nebude takovéjako dřív.
Kdybych tak mohlaotočit klíčem u srdce anebát se říctpromiň.
Kdybych tak mohlaotevřít okno a zvolat heuréka.
Příběh rytířů
Žil, byl kdysi dávno jeden rytíř. Jmenoval se Leiss. Bydlel v jisté stoce, přezdívalo se jí Kanál pana Leisse, protože byl jediný, kdo vlastnil alespoň jednu jejíčást. Zbytek patřil bezzemkům.
Babičce
Od srdíčka pro srdíčko,
mám tě ráda má babičko.
každičký tvůj úsměv
to je pro mne úspěch.
Smutek...
Otevři své oči,
dříve než slza mé smočí,
než hvězdy vnich pohasnou.
Ukaž mi tvou tvář, tak smutnou