Mít pár svých Sluncí

/věnuji všem svým Sluncím/

Znám Sluncí pár co svítila mi k cíli na cestu trpkým životem a jedno vedle druhého ať rudé zlatě žhnoucí byl dar v ohradě za plotem kde ve výhledu clonil ostnatý drát z obav a ze strachů kde přání nevyslyšená padala do prachu jímž tehdy kráčela jsem - nechala v něm stopy jsou vždycky Slunce vítaná sám člověk snáz se vzchopí ve světle v teple v naději - kde Slunce má se na oblohu všedních dní věrně vracejí zlé stíny šeď svou díky bohu pomalu jistě ztrácejí

---