Call of Duty

Jmenují se Jakub Filip, ale lidi mě spíše znají podle nicku Shadows Tony. Tento nick vzbuzuje v hráčích respekt, protože jeho majitel(já) patří mezi nejlepší hráče v České republice v počítačové hře Call of Duty 2. Je to válečná hra z 2.světové války a hráč má na výběr ze tří národu, a to  Brity nebo za Rusy, či dokonce Němce. Pak si hráč vybere mapu (naše je Moskva), zbraň(sem známej sniper). A pak už si jen vybere typ hry(bud je to pokládáni bomb a nebo to je že musí přežít jen jeden národ.

Tak sem i včera (jako každéj jinéj den) zapl počítač, s tím, že si dám trénink nebo že bude zápas. Stiskl jsem tlačítko u PC kteréj mě vyšel bezmála na 20000Kč. Počítač potichu ale přece jen zavrčel a na obrazovce se oběvily informace o přístroji. Ale moc se v tom nevyznám. Za necelou minutu mi naskočila úvodní plocha Windows se složkami a aplikacemi. Bylo to ale jiné než dříve. Složky byly seřazeny v kruhu. Z počátku jsem si myslel že to má na svědomí moje sestra Lucie, ale pak sem si uvědomil že to je na ní moc složité. Tak sem se rozhodl že to vrátím do původního stavu. Ale nemohl jsem pohnout se žádnou složkou. Tak sem si zapl ICQ, že se někoho poptám. On-line byly jen Dragon a Firecat111. To mi přišlo divné, protože vždy je tam kolem 20 kontaktu, ale to mě nějak nevadilo. Jsou to velmi dobří přátele a spoluhráči našeho teamu Shadows v CoD2.

Tak sem jim napsal, ale oni stále neodepisovali. Tak sem je propískl(to je že je voláte pomocí internetu) a v tom,  mi začali psát oba v stejnou dobu. Jenže.

Nebyla to rada, jak mam seřadit ty složky. Byly to prapodivné znaky, něco jako *--/*-+-/-´=§) atd.

Myslel jsem že jsou to zas nějaké jejich trapné vtípky a tak jsem jim napsal ať toho nechají. Oni nepřestali a ty znaky psali pořád. A náhle se mi vyplo ICQ. Byl sem zas na ploše. Koukám co se děje, když v tom, se každá složka začne zbarvovat. Jedna modře, další červeně, třetí žlutě a tak to šlo dál a dál.

Ani jsem se nemohl pohnout. Naskákala mi husí kůže. Začal jsem se potit. A když se i poslední složka zbarvila, tentokrát do tyrkysové, tak všechno najednou zablikalo a místo složek tam byl velký, černý kruh. Myslel jsem si že je to nějak vir, a tak jsem chtěl vypnout PC, aby se to úplně nepokazilo.

Byl sem bledý jak stěna. Zmizelo tlačítko na vypínáni a zapínáni PC. Prostě tam nebylo. Zděšenej jsem popadl mobil a začal jsem vytáčet Dragonovo číslo. Operátor mi oznámil že toto číslo neexistuje. To bylo divné, protože ještě ráno to šlo. V kruhu se náhle objevila šipka směřující dovnitř. Nevím čím to, ale začal sem se uklidňovat. I když všechno kolem mě bylo divné. V duchu sem si řekl“ Popojedem“. Uchopil jsem myš a kurzorem jsem klikl na šipku.

V okamžiku kdy jsem to udělal, vše se najednou zatemnilo (přestože bylo 14:00 odpoledne), a nějaká neviditelná, ale velká síla mě táhla k obrazovce. Už jsem byl asi 5 milimetrů před obrazovkou. Ale můj , nepříliš pěkný obličej, se nerozplácl na obrazovce. Prostě jsem jím pronikl. Hned, když se i nohy dostaly za monitor, si už na nic nepamatuji. Omdlel jsem.

Probudil mě chlad a něčí hlasy. Pomalu jsem otevřel oči. A nemohl jsem uvěřit tomu co jsem viděl. Na sobě jsem měl ruskou uniformu a nademnou se skláněli Dragon s Firecatem111. Pomohli mi postavit se na nohy. Prohlídl jsem si okolí a bylo mi to nějaké povědomé. “Vžit to vypadá jako mapa v CoD2 Moscka“ řekl jsem udiveně.

“Proč jak“ potvrdil mi to Dragon. A začali mi vysvětlovat co se tady děje.

„………takže, jsme v PC a budeme hrát CoD2, ale ne jako hru, ale doopravdy. Natvrdo?“ pořád jsem tomu nemohl uvěřit.

“Jo jo, přesně tak“ potvrdil mi moje pochyby Firecat111. Náhle se před námi oběvily zbraně. Opravdové zbraně s ostrýma nábojem. Dragon si vzal thomsona, Firecat111 kar98 a ja svojí oblíbenou sniperku. Zbraně stejně rychle jak se objevily, tak i zmizeli. Pak se objevily sluchátka s mikrofon pro naší lepší komunikaci. Nasadili jsme si je a vyzkoušeli. Fungovali dobře. Najednou se ozval hlasitý gong a Dragon s ledovým klidem v hlase prohlásil“Začínáme“.

Rozeběhli jsme se spolu k respu (začátku) němců. Náhle vzduchem prolétla kulka ze sniperky a mě zrovna mezi oči. Všude byla náhle tma a ja ležel na sněhu, který začal být díky mojí krvi červenej. Nemohl sem se ani pohnout, jen sem slyšel Firecata111 řvát

“Kurva Tony to dostal. Kurva, Tony dostal hedku mezi oči“. V tu dobu jsem pochopil že to je doopravdy.Ani ne za minut jsem slyšel jásot Dragona

“Mam tu mrdku co tě dala Tony“. Ušklíbl  jsem se radostí. Jenže za chvíli se ozval Firecat111

“Do hajzlu, on mě zabil když jsem pokládal bombu“.

“Jste se posrali ne?“ nadával Dragon. “Dva nedám“. A taky bohužel nedal. Dostal se do kleští. Jeden ho zaměstnal z jedné strany a druhej ho sejmul ze zadu. Bylo to 1:0 pro němce.

V tom jsem se objevili na našem stanovišti. Už jsme se mohli zase hejhat. Vzpomněl jsem na naše hodiny tréninku, zapasu, chyb které jsem dělal, ale i fint na které jsem přišel. “Tak takhle teda ne vy parchanti“. naštval jsem se.

2 kolo začalo. Tentokrát jsem se raději skrčil a plížil ke zřícenině odkud se dobře sniperuje.

“Kryju vás ze shora“ pošeptal jsem do mikrofonu.

“OKI“ potvrdil Dragon.

“Kurva, nešeptejte, kdo vám má pak rozumět?!“zařval Firecat111.

Usmál jsem se, pak jsem se ale zas věnoval hře. Náhle jsem spatřil na protější budově postavu. Podíval jsem se do optiky své zbraně a blíže sem ji začal zkoumat. Měla na sobě německou uniformu. Ani sekundu sem nezaváhal a stiskl spoušť. Tělo od krve se svalilo na zem, a na obří obrazovce se oběvilo že jsem zabil nějakého Hanse.

„Super trefa!!“ zajásal Dragon.

„Takhle se na ty mrdky musí“ na to Firecat111.

Ale nebyl čas na předčasné radosti, protože tu byli ještě další 2.

Dragon aktivoval  bombu a běžel ji hlídat ze zadu. Firecat111 si dřepl za veliký kámen. Ja hlídal z vrchu.

Zbývalo 10 sekund do vybuchnutí bomby. Na odjištěni potřebovali němci 5 sekund.

„Zdržíme je, pak to nestihnout odjistit“ volal Firecat111.

„OK“ potvrdili jsme s Dragonem svorně.

8……7……6…..“Ještě jednu sekundu“ pronesl potichu Dragon. 

……5……4“Jooooooooo, dokázali jsme to“ jásal Firecat111.

……2……1…..BUM!!!!!!! ozvala se obrovská rána a bomba vybuchla.Vyrovnali jsme na 1:1.

Opět jsme se objevili u nás na stanovišti. Zkusili jsme naši nejoblíbenější taktiku. Šli jsme skrčený do oblasti A. Ve předu Dragon s thomsnem (hlídal si pravou stranu), po něm Firecat111 s jednorazovkou kar98 (leva strana byla jeho) a v poslední řadě jsem se plížil ja se sniperku a sledoval sem okna a škvírky. Tohle kolo velmi rychle skončilo. Pro němce. Dragon rozstřílel na maděru jednoho chudáka, Firecat111 sejmul na jednu ránu plížícího fašistu a já jsme odstranil jednu kempu která se schovával za stromem.

„GooooooooD“ jásal Firecat111.

„Job“ potvrdil Dragon.

Bylo to 2:1 pro nás.

Šťastný z vedení jsme se pustili do 3 kola. Vylezl jsem na kopec, úplně jsem si lehl (abych nebyl tak na očích) a vyhlížel jsem kořist. Sníh jsem měl za krkem, začala se mi objevovat jinovatka na vousech, ale vydržel jsem to a dál jsem se rozhlížel po okolí. Dragon s Firecatem111 šli mezitím položit bombu. Aktivovali ji. 10…..9…..v tom jsem slyšel výstřel a Dragonův řev „Kurva,ja se na to vyseru, sundal mě sniper. Tony někde z toho velkého baráku před tebou, POMSTI MĚ“. Projel jsem celou oblast baráku, ale nikoho jsem nezahlídl…..8…..7…..“Tony, slyšíš to taky? ptal se Firecat111“ jako kdyby odjišťoval někdo bombu, podívej se tam please“ A opravdu. Ležící němec odjišťoval trhavinu. “Jo, je tam, mam ho sundat?“ zeptal jsem se. „NE, ten je můj“ ušklíbl se Firecat 111 a se řevem vyběhl z úkrytu a pistolkou zneškodnil němce…..4…..3…... „Super už to nestihnou“ radoval se bohužel už mrtví Dragon…..1……BUM!! 3:1 pro nás.

„Na víc se nezmůžete?“ smál se Firecat111.

„Už by mohl bejt konec. Mam hlad a potřebuju na WC.“ potvrzoval Dragon s úsměvem na rtech.

Další kolo jsme šli společně středem areálu. Chtěli jsme se dostat k stanovišti němců. První šel Dragon. Krčíc se pospíchal k velkému balvanu tam počkal na Firecata111 který šel taky skrčenej za nim a čekali na mě. Jenže já udělal velkou chybu. Já se zapomněl skrčit. Vyběhl jsem a náhle ani ne 20 cm kolem mě prosvištěla kulka.“ Do prdele“ klel Firecat111“ všiml si tě Tony“.

„Fakt? že sem si ani nevšiml “sarkasticky jsem odpověděl a už, už jsem se chtěl zastavit ale Dragon mi to nedoporučoval.

„Neblbni, zastavíš se a je po tobě a když se zastavíš blízko nás tak si může všimnout i nás a sundat nás všechny“

„Tak ho někdo kurva zabte“ nadával sem a běhal jsem sem a tam “nemam za potřebí, aby na mě nějakej fašista čuměl svojí sniperkou a snažil se mě sejmout“.

„Klid, jdu na něj“ uklidňoval mě Firecat111, a oklikou se blížil k místu kde kempyl sniper kteréj mě obtěžoval. Jenže. Za chvíli jsme slyšel ránu z brokovnice a nasranýho Dragona „To je lama, ten píčus má brokárnu, to je zmrd “.

„ Debil, já jim tam hodím granát“ upozorňoval Firecat111 a napřáhl se a ……  „Sakra, mi jsme zapomněli na toho druhýho. Teď mě zrovna sundal“

„Hm, super, takže jsem sám proti třem? Jeden běhá někde po mapě, druhej má brokárnu a třetí mě má na mušce sniperky. Super, fakt super“ já na to. Věděl jsem, že to je můj konec. A taky byl. Vyběhl jsem na velký kopec, ale ne až nahoru (to bych se dostal přímo na mušku a to jsem nechtěl). Zůstal jsem v polovině kopce, tím pádem, jsem byl krytej před sniperem. Byl jsem zmožen během. Nepotil jsem se. Pot prostě zmrzl a já měl na obličeji kousky ledu.

„OK vy parchanti. Chtěli jste boj, máte ho“ zařval jsem náhle v pominutí smyslu, a rozeběhl jsem se k místu, kde zabili Dragona. Musel jsem po cestě kličkovat aby neměl sniper šanci se trefit. Naštěstí se netrefil a lama s brokárnou nebyl a já si mohl vzít Dragonův kulomet, protože s ním se lépe zabijí při běhu. Nebyl to pěkný pohled na zkrvavené tělo bez hlavy a všude kolem zbytky organu. V tomhle okamžiku mi bylo všechno jedno. Utíkal jsem k zříceniny, odkaď na mě pálil kulky ten sniper. Byl tam. Za patnáct sekund už ne. Udělal jsem z toho mizeru cedník. Když jsem byl hotový, tak jsem se zas rozeběhl dolu, položit bombu. Náhle jsem před sebou uviděl osobu s brokovnicí. Otočil jsem se, že uteču, jenže přede mnou stála druhá postava. Dostali mě do kleští. Z posledních sil jsem zařval, a rozeběhl jsem se na jednu z postav. Prask! Prolétla mi kulka rukou. Prask! Druhá kulka mi projela hrudníkem. Byl jsem už u postavy která se na mě nechápavě koukala, že jsem ještě schopný ještě běžet. A nejen to. Vytáhl jsem svůj kapesní nůž a naposled jsem sekl. Spadl jsem na zem, ale vedle mě upadl mrtvý můj soupeř. „Hajzle!“ vydechl jsem naposled a zatmělo se. 3:2 pro nás.

Tentokrát jsme se ale neobjevili na našem stanovišti, nýbrž na plácku ve středu této oblasti. Na obří obrazovce blikalo „Rusové vyhráli“.

„Gooooooood Joooob Booooeys!“ jásal Firecat111 a div nás neumačkal.

„Yes Sire“ oddechl si Dragon, protože už byl konec.

Objevil se černý kruh, kterým jsme se sem teleportovali.

„JEDEME DOMŮ“ zvolali jsme všichni tři svorně.

Vstoupili jsme do kruhu. Stejně jako při cestě sem si na nic nevzpomínám.

„Jakube, vstávej“ vzbudil mě naštvaný dětský hlas. „ Maminka říkala, že teď mam hrát já!!!!“

Otevřel jsem oči. Vedle mě stála moje sestra Lucie a vypadala, jako kdyby snědla citron.

Šel jsem do svého pokoje a zavolal jsem Dragonovi jestli se mi to nezdálo.

„No jasný že jsme tam byli. Protože, hned jak jsme se dostali zas domu, tak jsem utíkal na záchod, jelikož už to nešlo vydržet“ řka Dragon a začali jsme se smát. Když mi přišel učet za hovor tak mi k smíchu nebylo.                                                       Autor: Jakub ToNy Filip