Jinak, než jsi chtěl

Bezhlavé pohlaví,

nohu ti nastaví,

těžko jen odolat chtíči a pokušení.

Potřebu nemají cosi si odůvodnit;

řídit se pudy

v mžiku se odstraní

veškeré study.

Lehko se z nudy člověk zvrhne,

pak s rozbitou hlavou civí na krvavou zeď.

Ani kdyby si rozbil hlavu,

tak si nedokáže odpustit.

Nezná už hranice, neví, co je cit.

Rána z milosti, dlouhou dobu

ryje pod kůži.

Nebo těch pár tuctů růží,

co jsi dával pokaždý do jinejch rukou.

Byly tak krvavý,

jako tvý bělmo, při vraždícím pohledu.

Kdybys moh, spatřil bys všechno v dohledu.

Už doutnají zbytky ohořelých nadějí.

Kam se podělo tvý nadšení žít?

Je to snad kapitulace?

Má to znamenat, že jsi prohrál, jako ostatní?

Vidíš, a přesto jsi to nikdy nechtěl...