Ďábel

Nedaleko Domažlic, v dobách, kdy ještě nestál Albert ani Plus a sir Issac Newton ještě nebyl na světě a nebo byl, při nejlepším, ještě malé miminko, které se o fyziku zajímalo pouze, co se zrychlení, při lezení po zemi týče, dělo se u rybníku Babylon cosi podivného až s hrůzou nahánějící pravidelností.

Každý den sem přicházela jakási humanoidní postava s rohy a kopytem a okamžitě zamířila ke dvoum obrovským kamenům. Ano. Byl to sám Ďábel. Nejprve se pečlivě rozhlédl a pak odněkud z kožichu (čert ví, odkud) vytáhl několik klasů obilí (zajímavé je, že se nikdy nezjistilo, kde je bral v zimě). Usmál se tak, že se to nedá pojmenovat jinak, než ďábelsky a opatrně rostlinky vložil mezi dva obrovské kameny. ,,Udělám si ňamky chlebíííček. Udělám si ňamky chlebíííček. Udělám si ňamky chlebíííček,“ prozpěval si a začal pomalu otáčet horním kamenem. Po chvilce, už začala po stranách vyjíždět  běloučká mouka. Ďábel jí shrabal do malého pytlíčku a okamžitě sebou plácl na desku kamene. Možná vám totiž unikl jeden podstatný fakt. Ďábel obvykle nepracuje a vzhledem k současné špatné situaci, bylo tohle jen přechodné řešení, než si najde nějaký pořádný kšeft. Zatím, bohužel, (to slovo ale Ďábel neměl rád) musel stačit chleba, vlastnoručně upečený. Proto se nedivte, že okamžitě klesl vyčerpáním.

Situace se dlouhou dobu nelepšila a nelepšila, a tak se v kameni tvořil stále hlubší a hlubší obrys spícího čerta. Místu se začalo říkat Ďáblův mlýn.

V pozdějších letech, byly kameny na nějakou dobu, přemístěny do pekla, kde byly čerty využívány jako anatomicky tvarovaná masážní postel. Bohužel, (zase to slovo. tfuj.) co si budeme namlouvat, žula není úplně nejvhodnější materiál na postel, a tak se nejdříve  kameny vyměnily za slámu a později, po té, co si čerti uvědomili vysokou zápalnost sena a po té, co vše uhasili, se rozhodli nakoupit nábytek v Ikee.  Ale to už je jiný příběh…

Kameny se vrátily zpět a do dnes slouží jako námět ubohým studentům jazyka Českého, hledajícím inspiraci pro další hodinu.