Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDeníčkový smutně zamýšlecí kecy mimo všechno
17. 10. 2007
4
19
3400
Autor
Milly
16.10.2007 21:45
Všude kolem mě jsou lidi se svejma pocitama a vztahama.. Ztrácím se mezi nima trochu. Pořád přemýšlím, kdo koho miluje, kdo koho už ne, kdo má jaký problémy s čím. Až nápadně si je to všechno podobný- naše prožitky, pocity.
Říkám si, že se v tom nesmím rozpustit. Že se musím ukotvit nějak. Že takhle to nejde. Moc plavu v tom všem.
Lidi, myšlenky, vztahy, pocity.... A přitom by to chtělo dělat něco konstruktivního- třeba zase nabatikovat nějaký tričko, zpracovat usušenou meduňku, dojít do Arniky podívat se, jestli bych jim tam mohla s něčím pomoct, vyrazit jednou na procházku za světla...
A ne pořád sedět a řešit někoho- anebo sebe. A zvlášť chvíli ne u počítače.
Neztratit se....., anebo se ztratit?? Ale doopravdy se rozpustit v něčem (někom)- to kdyby šlo....
Proč jsou si všechny ty zážitky tak podobný??? Se všema lidma podobný vztahy pořád.... Jenom osoby se mění..- jsou volně zaměnitelný. Odejde jeden- přijde někdo jiný. Pocity zas stejný.
Už mě to nebaví.
Chtělo by to něco novýho.
Dobře, nemůžu vyrazit na dlouhou cestu třeba stopem- nemám s kým- ale něco takovýho podobnýho se musí stát.
Nevim, jestli vydržim pracovat v kanceláři zase. (jestli mi to místo vůbec daj) Radši bych byla někde v přírodě- v lese, u vody..
Jak pracovat v lese??
A nebrat nic jako povinnost- jen jako něco, co je zkrátka právě užitečný udělat, a tak to udělám.
Pomáhat lidem... a přírodě. A sobě.
***
17.10.2007 02:1?
Je mi smutno, protože mám pocit, že je kolem tolik krásnejch lidí a já se k nim nemůžu dostat- nejde to.
Sakra, ani k sobě se nemůžu dostat.
Jako bych se na všechno dívala přes nějaký sklo.
Nejde rozbít, a když chvíli dělám, že není, tak stejně nemizí.
Chtělo by to nějakou chemikálii na rozpuštění.
Kde ji vzít?
***
17.10.2007 02:17
Cítím se jako v kleci. Život pro mě ztrácí význam. Není divu, že mi někdy tak chybí ten, jemuž přináší radost tolik věcí. Že tak lpím na každým, kdo mi poskytne aspoň trochu prožitku- nějaký pocity.
Jsem vyprahlá natroud. Bolí to uvnitř. Bolí na hrudi.
Musím zas někam jít- na nějakou akci. Možná na chvíli na to zapomenu, pak přijdu domů, spokojeně zapíšu zážitky, najim se, ráno se probudim a ten hnusnej pocit bude zase zpátky.
Ztrácím se pod nánosem rzi a sutin a můžu si přitom prohlížet jaký obrázky (veselý, vzrušující...) chci, poslouchat jakoukoliv hudbu a dělat cokoliv (když se na chvíli přiměju k nějaký činnosti).
Zapadávám sněhem, mizím pod lavinou, propadám se do bažiny a nevidím cestu k úniku.
***
17.10.2007 02:36
(a chce se mi křičet: "Proč to vůbec čtete??? Nestojí to za nic..........!!!!")
Všude kolem mě jsou lidi se svejma pocitama a vztahama.. Ztrácím se mezi nima trochu. Pořád přemýšlím, kdo koho miluje, kdo koho už ne, kdo má jaký problémy s čím. Až nápadně si je to všechno podobný- naše prožitky, pocity.
Říkám si, že se v tom nesmím rozpustit. Že se musím ukotvit nějak. Že takhle to nejde. Moc plavu v tom všem.
Lidi, myšlenky, vztahy, pocity.... A přitom by to chtělo dělat něco konstruktivního- třeba zase nabatikovat nějaký tričko, zpracovat usušenou meduňku, dojít do Arniky podívat se, jestli bych jim tam mohla s něčím pomoct, vyrazit jednou na procházku za světla...
A ne pořád sedět a řešit někoho- anebo sebe. A zvlášť chvíli ne u počítače.
Neztratit se....., anebo se ztratit?? Ale doopravdy se rozpustit v něčem (někom)- to kdyby šlo....
Proč jsou si všechny ty zážitky tak podobný??? Se všema lidma podobný vztahy pořád.... Jenom osoby se mění..- jsou volně zaměnitelný. Odejde jeden- přijde někdo jiný. Pocity zas stejný.
Už mě to nebaví.
Chtělo by to něco novýho.
Dobře, nemůžu vyrazit na dlouhou cestu třeba stopem- nemám s kým- ale něco takovýho podobnýho se musí stát.
Nevim, jestli vydržim pracovat v kanceláři zase. (jestli mi to místo vůbec daj) Radši bych byla někde v přírodě- v lese, u vody..
Jak pracovat v lese??
A nebrat nic jako povinnost- jen jako něco, co je zkrátka právě užitečný udělat, a tak to udělám.
Pomáhat lidem... a přírodě. A sobě.
***
17.10.2007 02:1?
Je mi smutno, protože mám pocit, že je kolem tolik krásnejch lidí a já se k nim nemůžu dostat- nejde to.
Sakra, ani k sobě se nemůžu dostat.
Jako bych se na všechno dívala přes nějaký sklo.
Nejde rozbít, a když chvíli dělám, že není, tak stejně nemizí.
Chtělo by to nějakou chemikálii na rozpuštění.
Kde ji vzít?
***
17.10.2007 02:17
Cítím se jako v kleci. Život pro mě ztrácí význam. Není divu, že mi někdy tak chybí ten, jemuž přináší radost tolik věcí. Že tak lpím na každým, kdo mi poskytne aspoň trochu prožitku- nějaký pocity.
Jsem vyprahlá natroud. Bolí to uvnitř. Bolí na hrudi.
Musím zas někam jít- na nějakou akci. Možná na chvíli na to zapomenu, pak přijdu domů, spokojeně zapíšu zážitky, najim se, ráno se probudim a ten hnusnej pocit bude zase zpátky.
Ztrácím se pod nánosem rzi a sutin a můžu si přitom prohlížet jaký obrázky (veselý, vzrušující...) chci, poslouchat jakoukoliv hudbu a dělat cokoliv (když se na chvíli přiměju k nějaký činnosti).
Zapadávám sněhem, mizím pod lavinou, propadám se do bažiny a nevidím cestu k úniku.
***
17.10.2007 02:36
(a chce se mi křičet: "Proč to vůbec čtete??? Nestojí to za nic..........!!!!")
19 názorů
Hej..., kecy...... :-)) Mi neříkej, že se neznáš- a tak...- a vůbec- víš co bylo u bagrfucker.. ;-))
Hej..., kecy...... :-)) Mi neříkej, že se neznáš- a tak...- a vůbec- víš co bylo u bagrfucker.. ;-))
Hej..., kecy...... :-)) Mi neříkej, že se neznáš- a tak...- a vůbec- víš co bylo u bagrfucker.. ;-))
řeknihůhůhůsemtojárazdvatři
20. 11. 2007
Tady jsi nebyla.. .-) (i když tohle neni literární dílo :-)))
A přestaňte s tim už, himbajs, všichni!! :o) Seš už 2. dneska, kdo mi říká, že se flákám..
animovaný medvídek Pú
18. 10. 2007
:-))
Hm, začíná to vypadat, když už o nich něco furt slyšim, že si i něco poslechnu. :-)
!Tak jsem řek
dno je dobrý na to
aby sis ho prohlíd...
Tak jsem řek hej
máš drobný darling!?
a ona řekla že nějaký má
a já jsem řek fajn
tak na dvě kávy
z automatu on nám je dá
a pak jsme šli ven
a tam jsme stáli
tři hodiny a dvacet minut
a kolem byl svět
který byl správný
i s kelímkama z automatu!"
- zpívá MÁRDI ! ! !
Jarmilo, díky.... :-)
Koukám, že se vám to líbilo.. Ty jo, nechci žádný ocenění jen tak, ale děkuju.... .-)
Darksky: ... *
Hele, romale, to bylo hezký, to si sem dám....
:-) s dovolením......
"17.10.2007 17:13:32 romale
Tak jsem řek
dno je dobrý na to
aby sis ho prohlíd...
Tak jsem řek hej
máš drobný darling!?
a ona řekla že nějaký má
a já jsem řek fajn
tak na dvě kávy
z automatu on nám je dá
a pak jsme šli ven
a tam jsme stáli
tři hodiny a dvacet minut
a kolem byl svět
který byl správný
i s kelímkama z automatu!"