Bovaryho deník

str. 1.

2. února Bazén. Emina první expozice. Spatřil jsem její hlavu, jak se vynořila z vody. Vlasy se jí přilepily k lebce. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli se mi líbí, nebo ne. Pak jsem si řekl, že ne, a se zadrženým dechem jsem zmizel pod hladinou. Ještě několikrát jsem se zhluboka nadechl a opět ponořil. Věřil jsem, že je to způsob, jak ji smazat. Když však vylezla z bazénu a procházela kolem mojí hlavy směrem k šatnám, bušilo mi v hrudi jako nikdy. Počkal jsem na ni u brány. Měla hluboký hlas a v ústech přemíru zubů. Nabídl jsem jí doprovod. S náznakem výsměchu souhlasila. Když jsem se vrátil na koleje a vzal do rukou rozečtenou knihu, nemohl jsem číst. První pocity nesvobody. 5. srpna V rádiu hráli chasing cars, stáhl jsem okýnko a zapálil si cigaretu. Silnice byla prázdná. Svištěl jsem stočtyřicýtkou, řval jsem text písně a bylo mi konečně fajn. Svatební hostina byla strašná. V jednu chvíli se mi zdálo, že nepozoruji lidi, ale zvířata. Skupinku lidí, které jsem důvěrně znal, jsem náhle začal vnímat výhradně jako individua, která se různě ošívají, slintají, drbou se. Jejich fyziologické projevy naprosto zakryly jakýkoliv sociální rozměr. Pohlédl jsem vedle sebe, kde seděla Ema. Otočila se na mě a se soustem v ústech řekla: „Nechutná ti? Dej si knedlíčky, jsou výtečné!“ Pohlédl jsem do talíře, kterého jsem se prozatím nedotkl a zaregistroval, že v pravačce křečovitě svírám lžíci. Promnul jsem si dlaněmi spánky, vstal a s hrůzným pocitem exkluze prošel kolem hostí a zmizel venku. Pak jsem sedl do auta a valil domů. Potřeboval jsem vypadnout. 6. srpna Včera na svatbě jsem obdivoval, jak svobodně a spontánně se Ema pohybuje, jak se dokáže radovat. Byl jsem od rána úzkostlivý, a tohle mi moc nepřidalo, protože já se musel do všeho nutit. Na baru mě oslovila žena s výraznou dolní čelistí, uchopila mě za ruku a vzápětí se na mě přitiskla svými ňadry. Říkal jsem si: "Ty amorální kurvičko", ale šahat jsem na sebe nechal. Její obscénní přítomnost zaplnila kus mojí prázdnoty. 18. srpna Myslím, že jsem té Polce vlezl do hlavy, čímž do jisté míry opodstatňuji svou existenci. To je ten rozdíl mezi ní a Emou. Katerzina mě má trochu v hlavě a to mě sytí, kdežto Ema mě v hlavě nemá, ale nechá mě, abych se s ní miloval. Napadlo mě, že se neustále pokouším dostat se Emě zpátky do hlavy, že mi to nejde a to mě frustruje. To, že se s ní mohu milovat, je teď téměř zanedbatelné. Kdyby mě měla v hlavě, byl bych šťastný člověk. 24. srpna Ano, teď již to vím jistě: dostal jsem se Katerzine do hlavy. A pouze to, že mě má v hlavě, ve mně probudilo náklonnost a vděk. Nejdříve jsem si jí nevšiml – byla jednou z dělnic. Pak se najednou vynořila z davu jako hrdina ve filmu a od té doby poutala mou pozornost. Sledoval jsem ji po celou pracovní dobu a byl šťastný, když se na mě usmála. Byla to stejná radost, jako když mi neznámá dívka zamávala z tramvaje. 25. srpna Dnes jsem měl chuť strhnout auto ze silnice a čekat jak to dopadne. Nebo mě napadlo, že se s Emou rozejdu, ale mám strach. Příliš jsem do ní vrostl a odsekávání strašně bolí. Připadám si jak ohnivý kotouč v benzínovém pokoji bez oken.

---