fragmenty litanie...

po osmi hodinách, které už nestojí ani za řeč
odjede vlakem do návsí
není to daleko ke klášteru
vždy první středu po výplatě
vyměnit matce oblečení

stařena zpocená na posteli úpí
jen jako jedna z mnoha těch
kterým děti na stáří ustlaly v chladné náruči hospice
posraná stehna až ke kolenům
jeptišky mlčky umývají

ty staré a zkušené při tom snad myslí i na boha
novicky občas i na chlapy
a zanášejí špínu do vagíny uschlé ženy
které syn nekoupil plíny pro dospělé

přijede do návsí
ke klášteru je to kousek
stoupá na kopec ke žluklému stavení
barvu má už někdy od války
a každý rok, když se vyberou ofěry
přijedou mniši z frýdku natírat nejen ploty

matka mlčí a dívá se na syna
kolik jsem to dostal na prémiích?
mínus pět na nájem
tři na jídlo
dva na splátky
pět můžu asi prochlastat
tak jen tři
dva litry pro hospic...

stařena na náměstí svobody
ironický obrázek industriálního města
opřena o zánovní mercedes
těžce dýchá
shrbená nad taškou z delvity
kolem jdou čtyři romští gangsteři
sebejistí ve svém počínání
jsou přece děti ulice
stařeně pošlou pár přisprostlých posunků
a ona zavolá fízly

žilnaté ruce o pár hodin později
kypří hlínu
přesadit fíkus, už vyrostl dost
do většího
i kdyby byly císařovy
se vší tou mrvou za nehty
i kdyby je krmili květinami
stanou se kusem hlíny v květináči

je hrozné být stařenou
i otcem dvou dětí
i strýcem
a dny jsou tak horké
jak písty ve stroji
jednou se zadrhnou
pískem času
do té doby však
šlapou nezměrnou silou
takovou, která rozbíjí letitá manželství
je hrozné být manželem
knězem
je hrozné být smrti?
večné přesčasy
mzda minimální
náhrady taky tak

je těžké být nahrazen?
a kdo ztratí víc?
kdo na místo mě nebo ten vedle, tam?

kláštery stojí se svými střevy
z pračky se řinou vyprané vnitřnosti
žilnaté ruce je skládají na židli
seschlé dřevo v ní
a seschlé cosi v nich
přítomno v rostlinách, jimž jsi už tolik dal pít

matka z něj chtěla mít lékaře
sousedův jirka to taky tak má
na dvoře čtyři auta
jedno dražší než druhé
vážně bys zahodil mládí
pro mládí jiných?
je hrozné být mladý
a horší je léčit
zpuchřelé schrány na střeva a uhlí
které se kdysi snad zvalo plícemi
schraňovat hovna společnosti
pod křídla kartotéky
a snažit se dávat smysl těm
co jej dávno pozbyli

všichni jsme takové schránky
desatero ctností naruby
kdo nikdy nemyslel na solidní prdel ženy XY?
ať hodí kamenem...

matka ho nutila do mediny
ale on stejně šel na strojárnu
peťa to taky dodělal a dostal prachy
o jakých se mu nesnilo

vystoupil z vlaku
ke klášteru je to jen kousek
pozná ho nebo nepozná?
posledně jenom slintala
a vyplazovala jazyk

---