Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoc
29. 10. 2007
0
7
763
Autor
Dinka
Noc
Spoutala mou duši
Vlákny pavučin
Měsíčního pavouka
A já nemůžu ven
Ale ani nechci
Když ty jsi v té síti se mnou
A jsme u sebe tak blízko
I když mě nevidíš
Protože jsi ke mně zády
A díváš se nad obzor
A tu síť nevnímáš
A přece bys měl
Když je to síť lásky
Která nás poutá
K sobě ať chceme
Nebo i ne
Nemáme na vybranou.
A chceš si vybírat?
Myslela jsem si až do teď
Mě měl alespoň trošku rád
Alespoň malinko
Jsi o mě věděl
A občas jsi na mě pomyslel
Když víš
Že i letmá myšlenka
Která směřuje ke mně
Potěší mou duši
7 názorů
pokd jsi tak mladičká, jak si tě z té básně představuju, pak myslím, že i věk hraje v poezii svou roli. Je to prostě ještě nevyzrálé, jalové - jako když se teprve něco rodí. Nechci ti to nějak moc kritizovat - právě proto, že ještě není co kritizovat. Tohle ještě poezie není. Je to zárodek ze kterého se třeba po čase něco vyklube. Cením si každopádně citlivé dušičky :) Jen tak dál.
V poezii vek roli nehraje zadnou.
K basni... je naivni, ale proc ne, jenom mi tam chybi ta poetika, neni tam zadny obrat, ktery by me tuknul k tomu, abych pristoupil na onu naivitu. Nektere obraty funguji nikoliv poeticky, ale spise lehce komicky (viz. treba "sit lasky"). Konkretne tento uz zabiji i ten posledni pokus o obraznost.
nejdřív jsem si myslel, že jste spolu v posteli
ale vy jste jenom v nebi :-)
to mne zklamalo