Na náhrobním kameni

"Té, která klidně leží si tu, ač měla lidská srdce dojímat a hřát, mocí svých veršů jiná otvírat, až její samotné vybuchlo silou ekrazitu. Tvůj Petr"

Ovzduším létá tkáň ta rozervaná láska byť léta nedožila čas zřejmě se vzpouzí čistá jako panna všem setkáním co beztak vzal by ďas život jde dál a smogem metropolí sytí se vaky unavených plic jak z plných dřív tak vroucně až to bolí jsem tolikrát ti chtěla lásko říct: Nic nelituj bůh ví co s námi činí když z vůle své náš uhasíná žár navždycky můj jak nikdy nikde jiní přes v kolenou třes přijímám ten dar

---