Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesta
06. 06. 2001
8
0
1696
Autor
Zasněná
Pojď, dej mi ruku
A já tě provedu
tou krajinou snů
kde není věčného ledu
kde slunce je pánem všech dnů
Pojď, dej mi ruku
A už se neohlížej
Na ty co měl jsi rád
V té zemi budeš jenom snít, že
Smíš si zas s poníkem hrát
Pojď, dej mi ruku
A stiskni ji pevně
Neboj se nástrah zlých
Svěř svoje hříchy té staré vědmě
Co uprostřed lesa tvé duše dlí
Dál musíš sám
Tak následuj stíny
Oděné v dlouhém kabátě
Na konci cesty vstoupíš do krajiny
Kde kmotřička smrt věrně čeká tě.
Díky vám všem, mám tuhle báseň ráda, tak je dobře, že v tom nejsem sama.
Nick: protože když skutečně přichází smrt, tak je na to každý skutečně sám. Nevím jestli jsem to vysvětlila, ale nic lepšího mě nenapadá. :-))
tip, právě jsem se rozčílila a pak dvakrát četla tvoji báseň - jsem v klidu, takže na ní asi něco je, jako bych ji slyšela říkat přímo do ucha :-)
tip, právě jsem se rozčílila a pak dvakrát četla tvoji báseň - jsem v klidu, takže na ní asi něco je, jako bych ji slyšela říkat přímo do ucha :-)
VYNIKAJÍCÍ
(formu jakožto prozaik příliš neposoudím, ale myslím že je OK. Je to obsah, který mě zaujal, protože je na stejné vlně jako moje myšlení...) Ovšemže típek.
Nádherné, Zasněnko. * Kdybys někdy potřebovala podat ruku Ty, tak moje k Tobě bude stále natažená.