rozhovor na úrovni

JÁ: Brýjitro panstvo (je něco po 18:00,jitro je již nezanedbatelný čásek jen pohuou vzpomínkou), ráčíte nepohrdnout něčím kalorickým a nezdravým, jakožto i mým kulinářským uměním?

PÝTÝ: Bych si aj něco dal, ale nevím jestlik mám hlad a peníze.

MARCEL: (zasní se) pizzu...sýrečkovou...

JÁ: I am sorry man, pizzu nevedeme a tvargle zapomněls doma...

Marcel: Aha...no tak asik to...kulový s přehazovačkou si dám, dvakrát a zabalit...

Já: Toho máme kotel...hned to bude...(předstírám práci, nafouknu dva papírové svačinové sáčky a podám je Marcelovi přes pult, načeš ucuknu rukou...)

MARCEL: Co je...? Ach tak...kolik to dělá?

JÁ: Nato nemáš, chlapče...nebo že jsem to já...dej sem šrajtofli a ber dokud dávám...

MARCEL: (dělá drahoty) Když já nevím kolik v ní mám peněz....

PÝTÝ: ...ale aj ta pěněženka nejni špatná...červenou máš ráda, kožená...

JÁ: A co peníze?

MARCEL: Nemám...

Pýtý: Nemá...

JÁ: Tak to pro tebe mám...

MARCEL, PÝTÝ: (odevzdaně) Velký kulový...

JÁ: Správně...ale bez přehazovačky (vyhodím do koše jeden sáček a podám druhý Marcelovi)

MARCEL: Och...díky, dobrá vílo...

JÁ: Snad duhová, ne?

PÝTÝ: Rumová...

JÁ: fuj...

MARCEL: Nuda...

JÁ: fuj...

PÝTÝ: fuj...

Z vozu zaparkovaném kousek opodál se vysouká dredatá blondýnka zvaná Mišela, Pýtý s ní chodí...prej...

MIŠELA: Co bych si tak dala...

JÁ: nějaký jídlo pokud mohu poradit...

MIŠELA: (mávne dobrosrdečně rukou jako že asi jo) asi jo...

JÁ: pak bych vám doporučila kulový s přehazovačkou...

MIŠELA: (chápavě) a jaký to je?

JÁ: Já nevím....

MARCEL: fuj...

PÝTÝ: fuj...

MIŠELA: a něco jinýho máte?

PÝTÝ: ještě bez přehazovačky...

JÁ: fuj...

Mišela: a o čem tu jde téma, teďka?

JÁ, MARCEL, PÝTÝ: o kulovým...

MIŠELA: S přehazovačkou?

JÁ: Ne...s tatarkou...

PÝTÝ: pleteš si pojem a průjem...

Marcel: fuj...

Já: no dovol!

Marcel: omlouvám se...

Já : budiž ti odpuštěno...

PÝTÝ: k tomu ti dopomáhej bůh...

MIŠELA: Kde?

JÁ: ve hvězdách...

Mišela : ach tak...

Marcel :Já vás asik nechápu...

JÁ, PÝTÝ, MIŠELA: Teď tě nechápeme...

Marcel: (kroutí nechápavě hlavou) To taky nechápu...

JÁ: pochopte prosím, že kurník není holubník...

Mišela: Chápu...

Marcel: COŽE?!

Pýtý: To jsem netušil...

JÁ: Tak teď už to víte...

Mišela: ( vrhne na mě pohled zpráskaného psa a vyvalí oči do extrému) A děti nenosí čáp?

PÝTÝ: Čápi často letí...

JÁ: NEBUĎ VULGÁRNÍ!!!

PÝTÝ: Nejsem...oni vážně...

Marcel: Hubu drž!

Mišela: takže ne?

JÁ: (pomalu rozhodně kroutím hlavou na znamení negativní odpovědi)...

MARCEL: Bohužel...

JÁ: (agresivně) Co ty o tom vůbec víš?!

Marcel: Omlouvám se...

JÁ: Nevím, zda ti odpustím...

Mišela: Tak už se, děti, neperte...

Pýtý: Tak už se, děti, usmiřte...

Marcel...Tak už si, děti, padněte kolem krku...

JÁ: never...

Marcel: (natahuje) já to věděl...

Mišela: (vytahuje kapesníčky)...na...

PÝTÝ: (bere Marcela familiárně kolem krku) srabe...nebreč...

JÁ: (na Marcela)...ale když se nebudou dívat, tak ti dám pusu...

Marcel: (vítězoslavně na Pýtýho) vidíš...

PÝTÝ: nedělej ramena...

JÁ: ale chlapci, nehádejte se...nebo…

A pak nás...aniž bychom se dozvěděli pointu tohoto skvělého rozhovoru... od sebe odtrhla babka požadující obzvláště velké a to nejpropečenější kuře, co máme...vyhověla jsem jí...a to i přesto, že jsou všecky stejně velká a dělají se najednou...