Po lásce

Bloudím lesem, bloudím skálou, hledám sobě lásku stálou, vím, té není nikdy dost, občas přijde jako host. Jenom chvilku posečká, v hlavě zmotá kolečka a až máme o ni strach, vypaří se rázem v prach. Někdy déle přebývá, zlo růžovou překrývá, nabaží se jako král, až má dost, zas táhne dál. V duši obraz její visí, jemuž dodnes chybí rám, není to už jako kdysi, nepřežije dlouhý věk; zbyl po ní jen prstýnek a v něm vrytý monogram.

---