Šťastný návrat?

To se dneska dějou věci...

To měl jsem tenkrát čelenku.
Byla mi trochu větší.
O tom jediné svědčí,
bylo to jenom na chvilku,
když sklouzla z čela do očí.

Já, mého kola kočí,
spáchal jsem to v mžiku.
Došlo tam totiž ke styku
mě, lejna a moči.

Stavitel byl hádám kůň.
Byla to stavba - já řku.
K neskoku byla ta tůň,
zapomenete na čest, sex i na přetvářku.

Rozezlen z té teplé mely,
potřísněný různofleky,
stal se vězněm hnědé cely,
mrštil kolem o zem vzteky.

Cápoty dělaje ženu se dom,
oči mi oslní ostrý blesk,
uši zas trhá chraplavý hrom,
slzy vypráví můj stesk.

Konečně přibíhám k bráně
po cestě, plné kamenů,
k domu, všitého do stráně.
Co pronesl jsem již amenů...

Zhubnul jsem. Stojím před domem.
Pes běží ke mně - hrne pysk.
Můj puch byl nejspíš důvodem,
proč podanou ruku mi zlostně stisk.

---