Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senad Dómem se smráká ...
Autor
Micek
Slova někdy nejsou než pár řádků,
pár krvavýých písmen na papíře.
Sladké rýhy v duši
co začnou bolet až za pár dní
a budeš je chtit pofoukat,
ale do duše se nefouká.
Budou to marný pokusy
být aspoň malým andělem
být zimní vločkou
být snad horkým punčem
v plastovém kelímku, který se ti rozteče po rukou.
A pak nám odbijou dvanáctou na orloji
kostlivci začnou tančit,
víc opilí než my dva
člověk by si pomyslel, kam se to do nich vleje...maj to však v žilách, v krvi.
A kosti bodají do srdcí, která chcou moc.
Slova jsou všude,
stejně tak ticho
a obojí lže.
Slimáci , co zalezou pod kůži srdečního svalu,
tam se schovávaj vždycky už na podzim
a šeptají si o zlých věcech.
A tak i dnes se nad Dómem zas smráká
a je to smutnější než jindy.
Závidím červánkům...
... Slunce jim praží do zad ... a přede mnou se schovává....