Dáreček

Toto si Flavia mohla přečíst už v pátek (31.1.2000), ale čekal jsem marně, snad má nějakou dobrou výmluvu, že nepřišla na sraz. Jako důkaz, že jsem tento dáreček měl s sebou, jsem jej předal do rukou, snad důvěryhodnému Algolovi, který je mi svědkem.

Flavia si našla čas,
   zavítala mezi nás.
   Právě si čteš slibovaný dáreček,
   jenž vyplodil můj mozeček.
   Snad, určitě tě těší,
   že to není cirkus bleší.
   Co sliboval ti Algol,
   v době, kdy byl, očividně, na mol.
   Sto pro jelo si ti k nám hladce,
   z dalekého královského Hradce.
   Flavia, ty jsi fakt cool,
   toho všim si celý stůl.
   Přinášíš nám pozdrav z Říma?
   Jaká bouře v tobě dřímá?
   Uvidíme, jak mocně budeš rulovat?
   Zda nebudem se muset,
   před vichřicí do závětří zdekovat.
   Ne, nás neodfoukneš snadno,
   však ukáže se, jak rychle vidíš na dno.
   I dost už bylo povídání,
   venujmež se rulování.

---