Konečná

KONEČNÁ

Nevíš, po čem moje srdce touží,

co mě trápí, žere a souží.

Nevíš, co pohledem Ti říkám,

proč večer na polštáři vzlykám.

Ty vůbec nevíš, co se mi hlavou honí,

že když mě trápíš, tak mě oči slzy roní.

Říkáš si, že to nic není, že o nic nejde,

a myslíš, že mě to přejde, ale marně – to nejde.

Myslíš, že jen dělám scény,

že jen hysterka bláznivá jsem.

Ale já přemýšlím, že zmizím ze scény,

že pro Tebe už zbytečná jsem.

Chápeš, co říci tím chci?

Říkáš si, že tohle je zbytečné?

Ale ne, miláčku, to nejsou jen řečičky,

jela jsem ve vlaku a ten je na konečné…