Poslední noc

Na tvou sbírku se určitě časem podívám,ted´ se ale napojuji na internet v tak hrozných podmínkách,že stihnu udělat jen ty nejzákladnější úkony.Napojoval jsem se v knihovně,ale ta je a bude zavřená,takže se napojuji "tak různě" ,což někdy vypadá docela hrůzně.

Psaní může být terapíí. Já píšu od mládí, s přestávkamy, které si vynutil život -  křídla mi přistřihly děti, manžel kupodivu ne. Věděl, co si bere a u nás se přesně potvrdilo to, co se říká - protiklady se přitahují. Alespoň tak měly naše děti širší záběr.

Ve zkratce najdeš můj profesní život ve sbírce, která mi vyšla už před deseti lety - Anděl se dívá klíčovou dírkou. http://www.pismak.cz/index.php?data=readcoll&id=5636Tehdy jsem musela psát...dnes se už tomu "musela" usmívám...

Výhodou nás,kteří píšeme,je to,že poezie může někdy působit jako takový emoční ventil. Někdy se může člověk z ledasčeho tak nějak vypsat.  Mně se ale taky někdy stává,že mě básně zatahují do problémů hlouběji a hlouběji. Je těžké se tomu ubránit. Poslední dobou se mi ale stává,že ty negativistické básně začínám korigovat,pořád je přepisuji,aby nebyly tak temné a ono to snad funguje jako jakási sebevýchova.

Byla jsem...dnes už jsem "správně zdevastovaná" v ID doma ...tu práci jsem milovala, ale kupodivu se mi po ni nestýská. Asi díky době, která otrávila vztahy mezi lidmi...těch profesních básní a textů tu mám hodně, abych se mohla vracet. Zapisovala jsem si své pocity s přidanou "boží" hodnotou ;-)

Jsi jako zdravotní sestra smrti mnohem blíž než já a když napíšeš takovouto báseň ty,je to autentické a čtenář tomu věří. Já bych se takovéto básně neodvážil psát. Zato o temném lese , který si v sobě nosí každý z nás a ve kterém mnozí zabloudí,toho vím opravdu dost. 

Tip za báseň.

9

*

Printe, děkuji...a pošlu ti tu zprávu, kterou jsem nemohla poslat Jezuitovi...abys věděl ...

Z mého pohledu píšeš stále lépe. Nedokážu tě jen tak obejít!*

...bolavá duše opouští bolavé tělo... ta tuše se uzdraví, tělo už ne....

......ty víš. ***

*

Pro normální lidi, kteří nemají potřebu škrábat se se v Písmáku, budou ty básně zajímavý.

Mám pocit, že často ty básně, které já považuji za slabší se víc líbí...naštěstí mám editora, kterému věřím a je to skvělý znalec nejen češtiny... tak to nechám na něm...jen mám obavy, že celý náklad budu muset rozdat :-)))

No vidíš, tebe zklamala a můj editor ji vybral do tisku...a teď babo, nebo dědku , raď :-)

Jde jaksi bokem...

Co a zas?

a zas...

Bude se to jmenovat Koment :-))

Dám ti to sem jako nový dílo, ty si to přečteš a já to hned smažu :-))) to jsem chytrá co :-))

jedině, že by sis to někdy vytesala klínovým písmem, nebo olůvkem poznačila.

Ale to už zapomenu, co jsem ti chtěla napsat :-)))

No, jedině to zkusit příští týden znovu.Psal jsem teď adminům, ale nevím, jak brzy se podaří závadu odstranit.Je to z doby, kdy Se Písmák roztrhnul na Lyrykův a tento, tehdy jsem se zrušil, vymazal.Nick + vše kromě tvorby a schránky zůstalo.

To to mám tak dlouho držet v myši ?! Co když chcípne :-)))

Pokusím se napsat adminům.Doufám, že budou tak pohotoví jako při vytváření kritik.

NO to ti fakt nefunguje, právě jsem to zjistila, což mě mrzí...takže ti to nemám jak poslat...ven to dávat nechci... mám to v myši, sprav si schránku :-)))

Tak to nevím, asi mi nefunguje schránka.

Něco ti prozradím...když jsem začínala... no raději vzkazem :-)

Realita je čekání ve službě, dojetí je výrazový prostředek nepříliš ceněný.Děláš z reality romanci. Ale musím uznat, že takovýto náměty se zpracovávají blbě, to jo.Vono to asi musí uzrát, alr jak, když to máš pod nosem skoro každej den.

To není dojemný...to je realita...bohužel, tak to vnímám, když o noční službě čekám na smrt...

Moc dojemný, všeho s mírou.

Jani, děkuji...

Marcelko, je moc krásná a smutná. Někdy to přijde ale zcela nečekaně, že právě tato noc někoho blízkého byla poslední... posílám TIP a zdravím Tě

*****

jsem taky porodní bába :o))))))))))))))

vím, že ne...a já držím babičky a dědečky za ruku každý den a líbám je do skrání a snažím se, aby ten porod nebyl tak těžký :o))))))))

:-) ale to já pochopila, reinko, jak to myslíš... To jen, že můj dětský sen byl, že budu pracovat na porodnici...je to jistě veselejší práce, než na "druhém" konci, ale tady zase mám pocit, že mě potřebují nějak víc...ale nemysli si, kolikrát si říkám, proč jsem si vybrala právě toto...není to lehká "práce".

mylenko, teď jsem to myslela obrazně...když jsi s někým v jeho poslední chvíli tady...a on se narodí na druhém břehu, tak jsi vlastně jeho porodní bába...tak to vnímám

reinko, tou jsem chtěla být, jenže...to bych musela přes gympl a v té době... to by bylo dlouhé psaní, soudružka ředitelka by mě tam nevzala...tak jsem musela rovnou na zdravotku...a pak, byla to divná doba...a moc - kdyby...a když se podívám na svoji profesi...vlastně bych ani nic jiného dělat nechtěla. Medicinu dělala má sestra,to jsem poznala zblízka, o je to za řeholi...a navíc, neměly jsme to jednoduché...bez táty.

a ty jsi porodni bába....