Zkouška

Nenápadně jsem sledoval ruce obtloustlého čtyřicátníka, sedícího naproti mně.
Prostředníčkem pravé ruky lehce poklepával na karty, ale to bylo to jediné co prozrazovalo, že je nervózní.

Přehodil jsem si nohu přes nohu a zvolna jsem přihodil do banku další dva tisíce dolarů.
Bylo slyšet špendlík spadnout. Očima jsem přejel všechny zúčastněné z leva doprava.
Urostlý mladík, sedící po mé levici složil karty se slovy: „končím….“
„Rovnám…“, ozval se plešatý dlouhán po mé pravici a zadíval se mi do očí.
Atmosféra silně houstla. Dával jsem si na čas.
Zhluboka jsem si potáhl z doutníku, odvrátil hlavu a pomalu vypouštěl dým.
Tlouštík naproti mně zvedl obočí a procedil mezi zuby:
„ukažte se pánové.“
Tučným prstem pozvolna otáčel jednu kartu za druhou, „dvě dvojky“….
Zadíval se samolibě na hromadu peněz…
Dlouhán potichu zašeptal: „jedna dvojka“.
Ležérně jsem se opřel levým loktem o opěrátko židle.
„Dvě trojky,dvě dámy“, pomalu jsem prsty pravé ruky otáčel jednu kartu vedle druhé.
Opřel jsem se oběma lokty zpět o stůl a s úsměvem jsem se zadíval na hromadu peněz.
Nikdo se ani nepohnul.
Opatrně jsem natáhl pravou ruku a začal jsem přitahovat kupu blíž ke mně.
Nepřestával jsem hledět tlouštíkovi do očí.
„Uděláme si přestávku,“ protrhl ticho tlouštík.
„Bylo mi ctí pánové,“ řekl mladík po mé levici a s úklonem odešel do předsíně.
Klaply dveře, ale pro jistotu jsem ještě několik minut ostražitě hlídal temnou chodbu.
„Tak co říkáte na dnešní politickou situaci, pane…ehm pane….“, přitočil se ke mně tlouštík a nabídl mi drink. „Smith“, řekl jsem ,
„…pane Smith, přelouskal to pomalu znovu tlouštík, „mé jméno je Nowak, představil se.
„Tak jak to vidíte,“ sklenice zacinkaly na přípitek. „No abych pravdu řekl, já se v tom moc nevyznám, hodně cestuji a nemám na to čas.“
„…Takže, Vám je jedno jestli vyhraji lidovci ?? Skočil mi do řeči Nowak“.
Lehce jsem se pousmál, „ no, v zásadě ano, pokud to nepoškodí mé obchodní zájmy…..“
„A jaké jsou Vaše zájmy, jestli se můžu zeptat, …“
„Ale myslím, že nepoškodí, dokonce jsem si jist, „ snažil jsem se uzavřít toto téma.“ Pochopil….
„Nedá si někdo kafe?“ Opravdu nádherná hosteska mě jemně chytla za ruku…
Oči mi padly na krásně tvarovaná prsa pod rudými šaty a pozvolna jsem sjel, až k obnaženým souměrným stehnům…Všimla si toho.
Pousmála se a ladně odkráčela k dlouhánovi s pleší. „Myslím, že jsem dobře vybral, co??“
Zašeptal s úsměvem Nowak a lehce zdvihnul obočí…
„Nádherná,“ zasněně jsem prohodil, „to byla jistě dobrá volba.“
„Mám tě,“ četl jsme mu v očích, ale spletl se.
Ženy nebyly moje slabost….
Žárovka zablikala a zhasla….To stačilo k tomu, abych v posledních paprscích odkopl barovou stoličku směrem do středu místnosti a vrhl se přes barový pult .
Dvě kulky se z rachotem zaryly zrovna tam, kde jsem stál.
S přikrčenými koleny k bradě jsem se odkutálel směrem ke dveřím.
Nějaká ruka mě chytila za kotník .Volnou nohou jsem prudce kopl do tmy. Tvrdý náraz a výkřik.
Další dvě kulky se zaryli do zdi a záblesk prozradil tlouštíka, jak se snaží znovu nabít. Prudce jsem se odrazil a skočil poslepu do míst, kde stál.

Temenem hlavy jsem mu zřejmě vyrazil zuby, možná zlomil čelist, ale to bylo momentálně jedno. Někdo se snažil rožnout.
Třeskla rána a snaživec zhroutil k zemi. Opět zavládla tma a všude bylo cítit pach krve.
Poslepu jsem běžel do míst, kde byly pootevřené dveře. Narazil jsem bolestivě do zdi a měl jsem co dělat, abych nevykřikl bolestí.

Prsty sevřely okraj dveří, které se z vrznutím otevřely.
Vyběhl jsem se po mokré mazlavé podlaze ven z místnosti.
„ZDRHÁ!! ZDRHÁ!!...“
Začal někdo řvát do tmy.
Potácivě jsem začal utíkat chodbou někam do tmy.
Prásk !! Další rána !!
Ostrá bolest v lýtku mě srazila k zemi.
„ To je konec“, blesklo mi hlavou.
Ruka zašmátrala do prázdna a s heknutím jsem se skutálel po schodech.
Byl to nějaký sklep, nebo kotelna…co já vím.
Pod stropem se táhlo potrubí, ze kterého kapala studená voda.Příjemně chladila. Zdálo se že chvíli bude klid.
Sedl jsem si na nějakou bednu a kapesníkem stáhl ránu nad kotníkem. Naštěstí to byl čistý průstřel.
Bedny byly naskládané na sebe, jako schody někam do vrchu, kde byl vidět zavřený otvor.Vystoupal jsem po bednách až k otvoru ve stropě a odstrčil západku.
Vyhoupl jsem se nahoru a přirazil dveře nohou zpátky. Právě včas.
Dole bylo slyšet přibližující se hlasy a míhaly se kužely baterek.
Někdo se snažil otevřít poklop a lomcoval západkou. Dalo práci, abych poklop udržel nohou, aniž by se pohnul. Ječivý hlas mě probral z letargie.“
Je tam…je tam…kape krev !!“
A sakra!!
Ze zraněného lýtka stékala krev na desku poklopu a dolů.
Prudce jsem se odrazil a vrhnul se co nejdál, od poklopu.
Bylo slyšet natáhnutí brokovnice a ránu. Kupa třísek se roztančila okolo mě. Po několika vteřinách, se hlaveň brokovnice vynořila zároveň s hlavou.

Odrazil jsem se zpět a celou váhou jsem dopadl na hlavu, která se bradou opírala o hranu podlahy. Něco příšerně zakřupalo až do morku kostí.

Bezvládné tělo se sesulo zpět do otvoru.
Snažil jsem se zachytit brokovnici, která padala dolů. Prsty se smekly na červené kaluži krve.
Obličejem jsem sjel po zadní stěně šachty a celé mé tělo se s velkým rachotem zřítilo dolů. Kopanec těžkých bot přímo do žeber mě odhodil na bok a prudká bolest mi projela žebry. Koutkem oka jsem zahlédl rozmazaný obrys pažby brokovnice.
Instinktivně jsme se stočil do klubíčka, úder minul mojí hlavu o vlásek.Před očima se mi dělaly mžitky.

Zoufale jsem se vzepřel na nohy a se sklopenou hlavou se vrhnul do předu.

Prudký náraz a výkřik mi uvolnil cestu.
Zastavil jsem s o vlhkou stěnu. Drápal jsem poslepu zkrvavenými prsty po kamenech a snažil se utéct co nejdál. Tupá rána pažbou do hřbetu mi vyrazila dech a srazila k zemi.

Cítil jsem v puse chuť krve.
Vlhkým kamenem, který jsme ucítil pod prsty, jsem začal mlátit bezhlavě okolo sebe, jako smyslu zbavený. Ruka na narážela na něco měkkého.
…Znovu …A zas…A znovu…
Pud sebezáchovy mě potácivým krokem hnal dopředu. Přede mnou se objevila odbočka ze které vyběhli pronásledovatelé.

Prudce odhozený kámen, mi získal pár vteřin, abych skočil za roh stěny. Právě včas. Několik výstřelů zabubnovalo těsně za mnou.
Roh stěny se rozletěl, na hromadu drobných kamínků a velký oblak prachu.
Na levé sítnici, mi zablikala informační červená kontrolka. Ve vteřině jsem sebou hodil za hromadu dřevěných beden a skoro přestal dýchat.

Přeběhli okolo mě a rychle zahnuli vpravo.
Získal jsme asi dvacet, možná třicet vteřin. Přestal jsem vnímat okolí a zaostřil na vnitřní informační panel.

BODY: čtyřicet šest bodů z padesáti dvou.
ČAS DO KONCE: dvě minuty dvanáct vteřin…
ZÁKLADNA: dvě stě padesát metrů na východ…
NAVIGACE : povolena od 200 metrů..
DOBA KONTROLY SMĚRU: deset vteřin.

Přeostřil jsme vidění na realitu. Červená šipka mi blikala na levé sítnici.
Ukazovala, že musím jít pár metrů dopředu a chodbou vlevo.
Po deseti vteřinách zmizela. Přehoupl jsem se zpět přes bedny a dopadl na nohy.
Bolestivý výkřik mi prošel mezi zuby a zhroutil jsme se na kolena.
Poraněné lýtko krvácelo.
Sakra!!
Z pravé chodby se ozval štěkot psů.!!
To mi ještě chybělo. Opatrně jsem našlápl.
Půjde to.
Uběhl jsem kousek do předu a dal se chodbou vlevo. Opatrně jsem začal jsem zrychlovat .
Štěkot se přibližoval.
Červená kontrolka se opět rozblikala. Informační systém mě informoval, že jsem dosáhl bezpečnostní vzdálenost dvě stě metrů a navigační systém, byl aktivován v plném rozsahu.

Přesto že jsem měl zaostřeno na reálný pohled, přes obě sítnice se mi začal promítat trojrozměrný model chodeb se směrem k základně a zároveň vyhodnocoval současnou situaci.
Asi sto padesát metrů za mnou běželi tryskem dva dobrmani a rychle se blížili.
Šipka se vychýlila ze směru a začala blikat směrem ke zdi. Pochopil jsem.
Ztěžka jsem se vyskočil na bednu a zachytil se kovového nosníku nad hlavou.Přehodil jsem pravé koleno přes okraj a snažil se tělo přehoupnout přes…
Ostré čelisti sevřely kotník a prudká bolest vystřelila až do mozku.
Zoufale třepání nohou na všecky strany, zvyšovalo bolest nad únosnou mez.
Pravou nohou jsem se snažil se zasáhnout psa.
Informační panel se mi rozpil před očima.
Tesáky druhého psa se zaryly do stehna a předními tlapami mě začal strhávat dolů.
Prsty levé ruky křečovitě svíraly ocelový nosník a pravá ruka divoce zašmátrala v kapse.
Laserová osobní zbraň byla naštěstí nabitá a odjištěná.
Vždycky jí mám nabitou a odjištěnou když jdu do akce, přestože je to proti předpisům. Tentokrát se mi to vyplatilo. Krátký zášleh a tělo oddělené od hlavy dopadlo těžce na zem.

Bezmocně hrabalo tlapami v prachu.
Druhý zášleh a druhý pes s rozpůlenou hlavou sjel k zemi. Zbraň dopadla s rachotem na zem a druhá ruka se křečovitě zachytila nosníku.

Na základnu je to už jen devadesát šest metrů.
Po potrubí to doběhnu i bez ní.
Těžce jsem se vytáhl nahoru a …
Oslepilo mě namodralé světlo.
Všecko zmizelo …
Ztěžka jsem dopadl na bílou zem. Vedle mě dopadla laserová zbraň, kterou jsem upustil.
Namodralé světlo pozvolna zhaslo a dveře teleportu se zavřely.
Nechápavě jsem se rozhlížel kolem sebe.
Šestičlenná komise na mě přísně hleděla za tlustým sklem. Z reproduktoru se ozvalo:
„Jak dlouho jste se připravoval na zkoušku??“
„Šest týdnů pane..“
Po kolikáté už žádáte o povolení cestování v čase?““
„Po třetí… pane“
„Vaše zaměření…?? „
„Studie života dvacátého století v reálných podmínkách…pane“
Zkoušku jste opět a naposled neudělal „
„..jak to vždyť…………..“
Kdo Vás připravoval na transport ?“
„Sám… pane …“
„myslel jsem že mi to bude přičteno k dobru…pane“
„Jsem tu na praxi …pane“
„Bereme vývoj dvacátého století v posledním ročníku …pane“

„Jak je možné že jste obešel naše bezpečnostní centrum!!!“
„…Odkdy lidé ve dvacátém století používali laserové zbraně….“
„…a ještě ji tam necháte….“