:-((

Dívám se z okna ven, kde hvězdy, měsíc, jsou zahaleny za nepropustnou barikádou z mraků. Jenž čekají, čekají až budou moc vypustit nekonečnou smršť malých kapiček, co dávají život. Ne! Nedávají život, pouze ho prodlužují, aby ho posléze mohli zhatit. Je slyšet dunivý zvuk jak kapky dopadají na zem a roztřišťují se do dalších miliónů ještě menších kapek.

Jednou se všechny spojí. Spojí se aby mohli zaplavit celičkou zem. Všechno utichne ve zvuku těch malých kapek, které se spojili. A teď tvoří jednu velkou pláň. Pláň bez zvuků aut, bez kouře z továren, bez bezcenných kusů masa, jenž si říkal člověk, ale i bez překrásných tvorů jenž říkáte němá tvář. Bez tvorů, co neničili, neubližovali pro svoje blaho, po těch stýská se matce zemi. Nezůstal nikdo kdo by o tom mohl načmárat na kousek papíru, vyprávět.

Časem  si tu velkou pláň bez ničitelů života, lidí, podělí slunce ze zemí a začne všechno znova. Svět snad bez lidí, bez nás co dokážeme jen ničit, zabíjet, že to není tak..? Koukněte se kolem sebe, kolik životů po nás zůstalo bez života, a pro co..? pro blaho, pro blaho nás, jenž se povyšujeme na pány světa……………