Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ztracené děti

10. 06. 2001
0
0
590
Autor
laureen

První a poslední...

Ztracené děti

 

Neznáme se,

ale je nás stále víc a víc.

Plodí nás svět.

Ten v nás i ten okolo.

Prve z nás udělá děti,

naivní, důvěřivá a otevřená stvoření.

Potom nás nechá ztratit se.

Máme možnost návratu,

ale vraci se jen těžko.

Neumíráme

Občas vykoukneme,

tím dáváme někomu možnost

nás zbavit prokletí.

Tím, že nás zmate a zradí,

nás vrhne zpět

a my se zase schováme.

 

Když už ztratíme i naději,

Neumíráme

Jen se pomalu vytrácime

až se rozplyneme docela.

Není nic co by nás připomnělo.

Jen svědomí zrádců.

 

Už nemám sílu věřit někomu dalšímu

a tak, čekám...

čekám až ze mne vyprchá bolest,

a já se rozplynu s ní.


proc to je kategorie mimo??? dala bych ti tipa... uprimnyho:o)

Sheryl_Lee
12. 10. 2001
Dát tip
sem ti psala, vis, ze se to nelibilo ani mn. vis proc a kdy sem to psala. ale odmenou je, ze ses poznal:-)

Kandelabr
11. 10. 2001
Dát tip
je v tom nějaký chaos. já nechápu kdy je dítě štastné, a co je vlastně správně a jaký to má smysl. neumřeme jen se rozplyneme???nerozumím. A ta forma, no...taková opravdu nezajímavá,navíc volíš dost profláknuté obraty (svět v nás i okolo,atd)

laureen
11. 06. 2001
Dát tip
dekuju za tu pozitivni kritiku! Ja sem ani nnecekala, ze si to nekdo precte:) K tomu jestli je to o mne? No, kdysi by to byla pravda, vlastne mozna porad je...

Sluníčko2
10. 06. 2001
Dát tip
Hups....... teda ....... teď jsi mě dostala, je to nádherný, ale bohužel smutný, doufám, že tohle necítíš ty, protože jestli ano, opět mě pohlcuje lítost a vlastní neschopnost změnit to, stačilo by malinko od každýho človíčka a hned by bylo vše lepší

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru