Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

DOPIS

14. 12. 2007
14
26
2193
Autor
Marcela.K.

Dopis = před dvaceti lety něco jako e-mail, psaný na papíře vlastní rukou a často smáčený vlastními i příjemcovými slzami. Posílal se v obálce se známkou poštou a býval toužebně očekáván. Po svatbě se dopisy převazovaly stužkou.

Sedím a přemýšlím.
Nikdy mi nenapíše básničku…
 
 
Jenže…
Jdeme kolem výkladní skříně a já vzdychnu. ,,Jé to je krásný kostým.“
,,Tak si ho kup, když se ti líbí…“ odpoví a já se zasměju :,,Miláčku, je nejmíň o tři čísla menší a dovedeš si mě v něm představit?“
Vejdu do obchodu  a na ramínku visí jiný model. Vyzkouším si ho a vyjdu až na ulici. Stojí tam s našimi dětmi a já se ptám : ,,Jak se ti líbí?“ Usměje se a řekne :,, Sluší ti, tak si ho kup.“ A vůbec ho nezajímá kolik stojí…
 
Nabourala jsem auto. Ne moc, ale nabourala. Jdou špatně zavírat přední dveře.
Hlásím , co se stalo a on se zasměje ? ,, Vyrábíš nový model peguota?“ Jde do garáže a leží do tmy pod autem, abych já mohla druhý den odjet do práce.
 
Jdeme na oběd do restaurace. Podrží mi dveře, židli, kabát…
 
Vzpomínám jak si kdysi představoval, že až si koupíme auto, já počkám, až mi otevře dveře a vystoupím. To byl jeho sen. Neplním mu ho. Ani ten o tom, že budu nosit bílou halenku s černou sametkou pod krkem, jako jeho paní učitelka v první třídě.
 
Ne, nikdy mi nenapíše básničku, ale když jsem se nemohla těhotná ohnout přes břicho, obouval a zouval mi boty….
Jdeme na procházku a je samozřejmé, že mě drží za ruku. Má stejně teplé ruce jako míval táta.
 
Nikdy mi nenapíše básničku…
 
Bolí mě nohy, záda. Byl v práci, přijel a právě vylízal misku po krému , kterým jsem plnila cukroví.Opírám se o kuchyňskou linku a prohýbám páteř.
Podívá se na mě a řekne : ,, Už to můžu umýt?“ A stoupne si ke dřezu s nádobím…
 
Básničku?!
…ale vždyť mi jednu napsal!
Před třiceti lety…

 

 

 

Je mi dvacet let
Už se nebojím
...ani strašidel
...ani říci opět jako malý kluk
Vezmi mě za ruku - potřebuji tě
Bojím se jen jediného
že řekneš NE
Snad proto ještě váhám říci
Mám tě rád
Příliš mi na tobě záleží
Musím mít jistotu
že mi neunikneš najednou...
A až se to stane
Až najdu odvahu
k vyznání přidám pár něžností
sevřu tě v objetí v němž bude obrovská síla
Budeš se možná bránit
ale jen proto
abys vyzkoušela pevnost mé lásky

Přivlastním si tě celou
a až jednou namítneš
že tohle by nebyla svoboda
PPŘEKŘIČÍM TĚ!
To proto
že začnu mít opět strach...
 

26 názorů

* * * * * * *


Lakrov
08. 03. 2008
Dát tip
Máme je v krabici na půdě. Pohromadě od obou. Možná jich není 1460, ale daleko k tomu číslu není. Tvé ohlédnutí působí něžně. My se na tu krabici už díváme jen zvenčí.

Marcela.K.
15. 12. 2007
Dát tip
...ale existuje a je docela normální :-)) dnes mě naštval, začal si sám přišívat knoflík ke košili...prý když jsem to za dva dny nedokázala :-))) protiva protivnej :-)))si mě vychovává pořád ;-)

Janina6
15. 12. 2007
Dát tip
Jsem to truhlík, zase jdu se zpožděním... ale tohle ti tedy rozhodně musím TIPnout :-) a moc ti ho přeju, toho chlapa, co snad v dnešní době už ani nemůže existovat...***

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
...vezmu tě za ruku...neboj :-))

ruprecht
14. 12. 2007
Dát tip
bojím... bojím... :-)

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
..sám seš strašidlo :-))) přece :-)

ruprecht
14. 12. 2007
Dát tip
taky se nebojím strašidel... :-) *

danha
14. 12. 2007
Dát tip
ale no tak, dámo ....

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
:-)) danho, děkuji, ale nepřeháněj to :-)) to jako, že kdo mě uvidí, tak ho "klepne" ? :-))

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
...víš, Jiří...i já napsala hodně básní těm, kteří uměli jen brát...ale básně jsou emoce, že ;-)

nostalgik
14. 12. 2007
Dát tip
Napsal jsem mnoho básniček jedné ženě i když jsem věděl, že nidy nebude příležitost, abych jí směl umýt nádobí...šťastný ten, o kom píšeš...*

danha
14. 12. 2007
Dát tip
promiň, to, co spadlo pod tvé dílo, patřilo sem :)))

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
...jo a proto píšu STŘÍPKY pro vnoučata :-)

slovak
14. 12. 2007
Dát tip
Čo tam telefón, ale drevenica so slamenou strechou, v oknách mamine muškáty. Chlieb pečený doma v peci, a v zime mama tkala plátno a koberce, svietilo sa petrolejkou,to som mal asi 6 rokov.

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
Jarmilko!!! :-)))))

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
reinko...já ? To on...a já se jen čas od času musím nadechnout a zastavit a zopakovat si slovíčka :-)) Včera jsem škemrala, ať mi řekne, že mě má rád...a on na to : ,,Vždyť jsem ti to říkal nedávno." A já : ,,Kdy?" a on :,, No, jak jsem říkal to sladké i trpké...příjemné i odporné ..." :-))))V březnu to bude 28 let :-))

NÁNO!!!!!!! - to abys na to nezapomněla!!!! :))))

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
...jo, žije...a ještě si představ, že když nachumelí, jde mi ráno v sobotu, nebo v neděli vyházet sníh před garáž, abych mohla odjet do služby... tak mi už nepiš, že jsem nána, když to všechno vím :-)))

reinka
14. 12. 2007
Dát tip
mylenko, ty jsi tak nádherně láskyplná....

sakra, takový chlap vážně žije??????? *******

avox
14. 12. 2007
Dát tip
když povídám vnučce, jak to bylo, když mně bylo třináct, občas mám strach, že se mne zeptá, jak velký byl brontosaurus... :-)) dopis je to, když přijde vyúčtování za mobil... a místo krásné známky je štempl... ach jo, soumrak filatelistů se blíží...:-)) */

Háber
14. 12. 2007
Dát tip
pekný dopis *

Marcela.K.
14. 12. 2007
Dát tip
:-))naše osmnáctiletá dcera mi na informaci, že když mi bylo tolik, co jí, že jsme neměli doma telefon, odpověděla:,,To jste bydleli v jeskyni?" :-)) Jsem vytrénovaná :-)))

ano :o)

Norsko
14. 12. 2007
Dát tip
vím, co byl dopis *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru