Balada o vlčkovi

Lesem se neslo táhlé , bolestné zavytí . Všechna zvířata zpozorněla a dala se na útěk. Bystré sluchy jim napovídaly , aby utíkala s větrem o závod a ona to ráda učinila . Tam někde v dálce bylo něco , co ubližovalo .

Zatím co zvířata utíkala ,co jim síly stačily . Vlčice vedla boj a poslední svoje mládě s lovci se zbraněmi , i když věděla , že tenhle boj je předem prohraný . Chtěla dát aspoň kousíček šance malému vlčkovi , který se zděšeně dal na útěk po maminčině další ráně . Bolestné zakňučení se ozvalo znovu , ale tentokrát to samice nevydržela . Pod nátlakem lovců upadla a už neměla sílu se zvednout . Krvácela s mnoho míst a teď už jen čekala na smrtelnou ránu . Její nádherný šedobílý kožíšek chytal pomalu červenou barvu , která stékala na zem , kde se tvořila velká kaluž krve . Lovci ji vůbec nešetřili a vrazili jí kudlu do hrudníku  . Vlčice naposledy vydechla ..

Vlček utíkal co mu nožky stačili . Skutálel se ze svahu přímo do křoví , které bylo  trnité a nepříjemně se mu zabodávalo do jeho jemné kůžičky . Vlček se snažil vydrápat ven , ale nedařilo se mu to . Lovci zuřivě proběhli kolem vlčka , aniž by si ho všimli . Vlček byl na pokraji sil . Donutily ho lehnout si do trnitého křoví a spát .

Vlček se probudil do studeného rána . Měl kožíšek od zahnědlé ,zahojené krve . Pomalu se drápal ven a i když se mu to vůbec nedařilo, po vyčerpání hodně sil , se dostal konečně s houští a se začal rozhlížet . Na paloučku vedle něho se páslo malý stádo srn . Urostlý , silný jelen , který dával pozor na své srny se obezřetně díval na vlčka , i když věděl , že pro ně nepředstavuje žádné nebezpečí . Vlček se vydal dál , protože věděl , že tady potravu nenajde . Byl ještě moc malý a i když ho bolelo bříško hladem , nemohl nic ulovit .

 Už pár týdnu uběhlo a vlček pomalu , ale jistě umíral hladem . Byl pohublý a jeho dosud máchající ocásek byl nešťastně spuštěn  . Jeho nádherný šedobílý kožíšek chytl žlutou barvu a byl vypelichaný . Krásné pyšné tělíčko bylo kost a kůže . Vlček se trmácí podél cestičky , kde většinou prochází turisti . Zakopl a upadl . Ten krásný vlček co býval v dobách , když si hrál se sourozenci a jak ho maminka olizovala , aby byl krásně čistý a měl chundelatý kožíšek , ty doby jsou dávno pryč a náš vlček leží na zemi a pomalu umírá hladem .

Svět je krutý , ale lidé ho dělají ještě krutější ..