Hádka

Hádka

Seděla sama na zemi v koutě místnosti, opřená zády o zeď rukama objímala kolena. Pohled upírala na tmavě modrou džínovinu svých obyčejných riflí, které měla na sobě spolu s černým rolákem a černou mikinou. Dlouhé vlasy jí spadaly přes obličej a skrývaly průsvitné slzy, stékající po jejích tvářích.

oOo

Váhavě k němu přišla, seděl sám v učebně. Čekal na ni? Možná… Zvedl oči.

„Vrátíš mi prosím ty peníze? Já bych si chtěla koupit ty učebnice a…“ zmlkla a sklopila oči.

„Já ti nic vracet nebudu,“ pronesl lhostejně.

Překvapeně zvedla oči. „Ale…. Já ty peníze potřebuju,“ namítla.

„No a?“

Zaplatila jsem učebnice, který nemám. Chci ty peníze,“ zdůraznila.

„Já ti žádný peníze vracet nebudu,“ zopakoval.

„Tak hele, já ti zaplatila a nejmíň tři lidi to dosvědčí,tak mi ty peníze laskavě vrať,“ v rozhořčení zvedla hlas.

„Já za to nemůžu že sis vzala učebnice když sis žádný neobjednala,“ vmetl jí do tváře.

„Jo? A já snad můžu za to že ty nejsi schopnej si pohlídat kdo co má? Já můžu za to že ty jsi neschopnej pitomec co si neumí ani udělat seznam?“ teď už na něj křičela. „Jsi nemožnej ubožák co vinu svádí na jiný, pitomej frajírek co…“ nedořekla.

Napřáhl se a vrazil jí facku. Rána byla příliš silná a ona spadla na zem. Zvedl se ze židle a klidně odešel, nechal ji tam ležet…

oOo

„Lucule?“ Zaslechla hlas. Rychle setřela slzy. Tvář ji pořád pálela a tak nechala vlasy spadnout přes obličej, vlasy na druhé straně zastrčila za ucho.

„Luci, jsi v pohodě?“ starostlivě se ptala přicházející blondýnka. Pracně vydolovala chabý úsměv a otočila hlavu ke kamarádce co si klekala před ní.

„Jsem v pohodě,“ zalhala…