Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkno mé lásky
20. 12. 2007
4
5
3023
Autor
Jarmila_Maršálová
Pozdravit chci kamaráda
– tebe vždycky vidím ráda,
necháš mě však čekat venku,
pak dáš malou navštívenku
a svoji dlaň do mojí;
duše se mi zahojí
aspoň na tu malou chvíli,
kdy jsem s tebou, drahý, milý,
duše má se nesplete,
přitáhneš jak magnetem
moje srdce ke své hrudi;
zklamání tě ještě studí,
tak nechceš mařit se mnou čas,
zahřeje tě láska v nás,
až odhodíš bídný strach
a překročíš dveří práh.
Teď mě necháš v mrazu stát,
vím, máš stále jinou rád,
snad se dočkám vzácné chvíle,
kdy dáš s očí tmavé brýle,
přineseš mi kytku kvítí,
zatím ti však z očí svítí
místo lásky, místo díku
velká tečka z vykřičníku.
Otáčím se, vracím zpátky,
chvilka s tebou jak sen krátký
v očích se mi odráží,
smutně kráčím k nádraží;
z vlaku nebo z autobusu
pošlu jenom letmou pusu,
nenaříkám, nevzlykám,
teď se štěstím zalykám,
otáčím za tebou záda,
mám tě přece strašně ráda;
čas utíká, musím jíti,
okno tvé jak maják svítí
do zad, do tmy, do řeky,
miluji tě navěky,
stále tě v svém srdci mám,
až zas půjdu okolo,
na tvé okno zaklepám.