Klid

Ano,

cítím se tak

jako tenkrát,

když jsi mi vyprávěl

o demolici Vašeho domu..

Všichni se sešli a přihlíželi

(zaskočeni)

ač o té tragédii věděli

(dva roky dopředu)

V jejich očích však bylo

cosi neskutečného..

Dům bezmocně sesouval své zdi,

jako když si maminka

denně svléká svůj kabát

(po příchodu z práce)

A oni vzhlíželi k nebesům

a

děkovali

za pohled na takovou nádheru..

V tom domě býval pokoj,

alespoň jsi mi o něm často povídal.

Já tam nikdy nebyla

a přesto

ještě cítím

čerstvý nátěr,

kterým jej vymaloval

Tvůj dědeček.

V tom pokoji

nikdy nikdo nespal,

čeština je krásná řeč,

tolik záporů v jedné větě

a jen jeden klad..

V tom pokoji mnohokrát mlátila jsem

hlavou o stěny

a čekala

na něčí návštěvu

(nikdy nikdo nepřišel)

Tento pokoj,

jako by byl

sám sobě hrobem..

Nač tam tedy byl?

Sám,

jediný a tak

zbytečný,

v malebném sídle,

které nakonec padlo

v prach

spolu s ním

(jak krásná a dojemná

SOLIDARITA)

A oni stále stáli

a

nevěřícně

kroutili hlavou,

klopíc svůj zrak

(ne nad zármutkem)

nýbrž by jim smítko prachu

nespadlo do očí..

Bez emocí

(lhostejně)

chytili se za ruce

a

odkráčeli domů..

(kam, to ještě nevěděli)

Ano,

cítím se tak

jako tenkrát,

když jsi mi vyprávěl

o demolici Vašeho domu,

ve kterém býval pokoj,

jemuž jsem říkala

(TATI)