zaSAZEné štěstí ve snech
Dneska se na mě usmál kominík
pozdravila jsem a šáhla mu na knoflík.
Asi to štěstí pošle komínem
(až ho vyčistí. )
Denně
Rozběhnout se do páry lesů
zatančit si s vílou
Vrátit se
Smát se na lidi
Čokoládová
Minulé léto teprve skončilo
a tohle voní čokoládou
Z jedné lásky vykvetla druhá
a bolí stejně o něco víc
Všechno bude zase v po(řád)ku
Rozpršela jsem se
a je smutno
Ticho
v kostele
Zamotaná
Každé přivonění k Tobě
staví nový most
každá nahá bolavá noc
mě nutí přemýšlet
Tiché smutno
Tiché smutno
asi prázdno
zůstalo po nás
nocím pršet
NE-
Ne- souzeni jsme si
a tak od sebe unikáme
zamykáme se do polštářů
Ne- známých lidí
vypovědět se
vyslíkni mě z nahoty
odři o mě štěrk
udus mě svou svobodou
v mých slzách mě utop
Bez Tebe
V zaclonách se ukrývají naše slzy
vysypat nejde
je tak brzy
smutnej déšť mi vesele kape do očí
Ohňostroj
když mi stromy pláčou do dlaní
hvězdy padaj z nebe
ty jsi stejně pryč
líp je bez tebe
Posnídat stěny
Koukám do stěn
ty jsi pryč
zamykám tvoje krásy
do obrázků
Momentka...?
Včerejšek zahodíme
zítřek přivážem kzápěstí
jako balonek
možná že nám uletí
Mami II
Neznám žádnou tvou pohádku
a tak každou noc usínám sama
a utíkám do ulic
abych nemusela přemýšlet
otočit všechna zrcadla
Začali jsme si pálit cigaretou vlasy
pro naše malé vzplanutí
jestli rozumíš
V zrcadlech se míjet
Pohádka
Sny pod vodopádem se nám pomalu rozpouštějí po kapkách
Zelená louka
rozkvetlá tráva
mokrý písek
něco asi jo
Míjíme se pohledy ve zpátečním vlaku od nás
Bílej sníh zůstává bílej. tak. proč mě pálí oči.
Horečkou.
Poprvé naposledy (poslední)
V tichu tlukoucích srdcí
cítíme se naposledy
v rozházené posteli
odcházíme do kostela
jeden večer
Držíš mě
a já
jsem zase tak statečná
Voníš po sobotním ránu
V myšlenkách
I. Sama si krájím ticho
na kousíčky své vlastní samoty
II. Vrovnostranném trojúhelníku
hledám nejvyšší bod
NeMoc(pomoc)nice
Slzy všitý do polštářů
Nářek- oloupaná omítka
Místo parfému dezinfekce
Sluneční paprsky pálící na bílou kůži
Dávno v bílé
Na špičkách stromů leží bílé mraky
Cestuju vlakem na pozadí dávna
tlak vpodbříšku vnímám až vhlavě
Asi si spálím vlasy myšlenkama
Vykolejím
Mami
Mami…
Jsme každá jinak jiná vkaždém ročním období
Při pučení našich vlasů stejně stejná
Nepořádek na stole už dávno nemám
Asi dospělá...
Vzpomínáš, kdyŽ JSME ZÁVODILI NA HOUPACÍCH KONÍCH.
Bylo nám Čtrnáct.
A bylo nám to jedno.
Náš smích barvil koruny stromŮ,
!
život ve vlnce
Celých osmnáct let měla jsem pocit, že mi život jen tak protéká mezi prsty. Jako voda.
Chtěla jsem ho zmrazit, aby nemohl protékat. led
Špatně.
Pro tebe (ode mě)
Má lásko, nevím jak to napsat.
Neumím vypsat se z toho pocitu, který k tobě cítím.
V korunách stromů poslouchám šepot listí. v zimě.
rybička v akvárku
Právě mi umřela rybička v akvárku.
. a já u toho jedla koláč.
Holčičko...
Holčičko, přestaň plakat.
přestaň se bát
Jseš ještě moc maličká.
Ctěla jsi prstýnek místo lízátka.
Málem.
Chtěla jsi,chtěla jsi. Měla jsi. málem.
Tak schválně spočítej o kolik ti to uteklo.
Deprese
Přikrytá peřinou smutku,
opařená čajem radosti,
sedím sama v temném koutku,
s trochou touhy po štěstí
Změna?
Prázdná, v sále plným lidí. stojím. Olíznutá plamenem tvýho ohně. mrznu.
Touha
Touha je květina,
čekajici na nejkrásnějšího motýla.
Touha je řádek k nepřečtení.
Je to naše malá neznámá.
Zatím nevím, jak to nazvat...
čekám dál.
Škoda, že tak dokonale znám tvý pohyby.
Škoda,že nemůžu celá natěšená, čekat, že ta osoba v dálce jsi možná ty.
čemu se pořád smát?
V prokletí slunce zářím. vám všem.
Ve zbytcích měsíce zhasínám.
V soutoku dvou stříbrných řek neumím plavat.
2 srpnové noci
Tenkrát za noci plné diamantů, splněných přání,jsi mě za ruku vzal.
Myslela jsem (možná doufala), že snad prasknu.
Prasknu jako petarda a udělám ten nejkrásnější ohňostroj.
Když jsem ucítila tvůj dech čím dál blíž, hořela jsem.
Já
Ptám sesama sebe v myšlenkách ze skla,
má- li se vůbec cenu snažit stále odemykat ti dveře.
Jsem jen jeden letokruh ve stoletým stromu
asi tak někde u prostřed.
navždy spát
Tak jako vločka topící sev moři,
Mé srdce touhou hoří.
Držím se a zatínám v pěst,
nechci už zase ztratit svou čest.
A já budu skákat!
Křičím, šeptám, řvu, naříkám.
Nevím, kam dát ruce a kam nohy.
V zrcadle se nevidím.
Kám jít.
Zamlžený nápady
Na zamlžených oknech vlaku čmárám obrázky. Jedu odnikud nikam. Ve svým zamlženým myšlení přemýšlím nadvěcma, který jsou tak jasný. Koukám ven a vidím světlo.