Přijdu tě pozdravit

Přijdu tě pozdravit aleji platanová Bludníku Zahrado kde v uších znějí slova pěsniček co nám zpívávala drahá stařenka Procházková Přijdu tě pozdravit pořád mě cosi nutí cestou se zastavit poslední ohlédnutí průčelí zámku za zády a před ním busta: Převzácný primáš Slávek Volavý na chvilku nepohnu se z místa Přijdu vás pozdravit žudérka s ornamenty prastarý hřbitove – mohyly židů vidím tě poprvé za léta co jsem tu žil ještě se neloučím Přijdu pozdravit zámeckých kopretin koberce vyrušit milence v zátiších parku v kostelních lavicích spočítat růžence užasnout nad krojem družek a stárků obejít vinohrad s kloboukem do čela navštívit sousedy Starého Města postískat galaánku která mě nechtěla Ještě si vzpomenu kudy k ní cesta Post scriptum: „Holčičko tys je neznala“ Co mi po vašich žabomyších válkách? Ta žena přece krásně zpívala a mému srdci tomu drahá byla a primášových tklivé houslí lkaní? Tou hudbou celý živý vesmír zněl že zachtělo se mu vždy létat bez křídel Já lidi vážně neznala ta kuří oka co vám pošlapali A vy? Sami jste přece tolik dokázali proč cítíte se být tak bezútěšně malí?

---