O tvých očích dá se psát

O tvých očích dá se psát ne jednou ne tisíckrát snad jsem jimi posedlá ach kdo to ví… Ve tvých očích dal se číst každý den vždy nový list steskem luna pobledlá však nepoví kam jsi skryl tu knihu knih co jsem znala z očí tvých ráda čítala ji denně před spaním Vím z ní o tvých vášních mnohé přesto neříkám ti sbohem vím že žít tě prostě baví nejsi mnich O tvých ústech dá se snít dlouze sát je mízu pít snad jsem jimi posedlá ach kdo to ví… Ze tvých úst jsem slýchala jak tvá duše dýchala steskem luna pobledlá však nepoví čí to nektar ze tvých úst nesmím slíbat dát si půst snad to chápu jen se nenuť do lhaní O tvých vášních ač vím mnohé v rozpacích nám vstříc jde nové objetí a s ním i nové líbání O tvou kůži dá se hřát ne jednou ne tisíckrát snad jsem jí už posedlá ach kdo to ví… prudký žár však střídá chlad hloupé bylo by se ptát steskem luna pobledlá jestli to ví kdo se blíží dotýkat těla co jsem směla hřát usínám a strach mě budí ze spaní když se tvůj zrak stáčí jinam trhám víčka kopretinám: Má mě rád? A nechci znát tvé doznání

---