Dopis z Adélčina věčného ostrova Lásky

Mám rád ty slunná rána, kdy mne sluníčko probudí pošimráním na tvářích. Jen se maličko protáhnu, rozkoukám, utrhnu stéblo travičky, která tu hojně všude roste a pošimrám mou manželku na nosánku. Vždy se roztomile usměje, ale očka neotevře. Vím, že se jí to šimrání na nose líbí, a ona to stejně moc dlouho nevydrží.. z úsměvu velice brzo přejde do smíchu.

            Miluji tento ostrov. Je sice pravda, že bych nebyl tak šťastný, kdybych tu byl s někým jiným, než s mou manželkou, ale tohle místo má prostě něco zvláštního, stejně jako má moje manželka. Palmy zasahují až skoro do moře, písečné pobřeží olizují jazyky příboje, šumění vln a hluk kormoránů v oblacích dává tomuto ostrovu kouzlo dobrodružnosti. Ta hustá tráva, kterou rád využívám nejen k rannímu šimrání, roste všude na ostrově i tam u skal a u jeskyně. Alespoň naše ovečky co tady chováme, mají co jíst, tráva je šťavnatá a velice měkká na ležení. Půda je zde úrodná, ale na polích pěstujeme jen vlčí máček, já i má manželka ho máme rádi, je to naše květina. Neroste tu divoce, přivezli jsme si ho s sebou. Máme tu postavený i malý srub z palem, ale většinou se potulujeme po ostrově a spíme pod širákem. Někdy když manželka trucuje, tak se schovává v malé jeskyni ve skalách. Nosívám jí tam jídlo, a někdy čekám jen tak před jeskyní, až jí to přejde. Někdy mi unikne druhým východem, který ústí do malé laguny, manželka umí plavat jak úhoř, ale já se vždycky bojím, že se mi u topí. Její smích z laguny mne ale ujistí, že je to zbytečné si o ní dělat starosti, ona je ve vodě jako ryba.. totiž rak a já taky, i když musím přiznat, že ona je lepší plavec. Když trucuji já, tak se schovávám ve srubu, a nebo se potuluji v palmovém háji, nebo na loukách vlčích květů. Každá láska chce svoje přestávky, a i ta naše si o to řekne. Není láska bez hněvů, není láska bez trnů.

            Rád beru svou manželku na malé loďce po laguně, a nebo po zátoce, kde chytáme ryby. Nevím jak to dělá, ale když uloví rybu, je to vždy ta největší z celého dne. Tuhle to byl asi pořádný kus, neboť jsem se ani nenadál, a manželka zmizela z loďky i s prutem. Ještě že je tak výborný plavec. To jsme se nasmáli, když jsem jí pomáhal do loďky nemohla si odpustit, a stáhla mne do vody taky. Potom jsme se sušili na sluníčku a nechávali se pohupovat na vlnách jen tak na loďce. Ani nevíte jak se člověk nádherně zrelaxuje. Společný oběd není nic neobvyklého, uděláme si cokoliv podle chuti. Ostrov má bohatou úrodu po celý rok. Divoce tu roste snad všechno, od brambor až po kukuřici. Kukuřičné placky mám ze všeho nejraději, protože je umí jen moje manželka, a umí je božské. Někdy vám přivezu na ochutnání.

Musím končit, jdeme s manželkou sbírat nějaké koření do skal, už se těším na to naše horolezování a šplhání po skalách, v tom jsem lepší zase já.