Maminka (pod křídly Jaroslava Seiferta)

Zase máš na čele vrásky,

zase máš v očích temný stín,

který ti přebíhá po tváři

v záblescích hněvu.

Opět jsem předmětem

tvého mračení.

Proč tentokrát?

Už ani sama nevím.

Kde jsou ty nádherné časy,

kdy  jsme se spolu smávávaly

a šeptaly si holčičí tajemství?

Nikde. Zmizely...

Teď na sebe jen křičíme,

mlčíme pak snad navěky,

každá ve svém vlastním světě

a v uzavřeném pokoji.

A když tak večer ležím

s rukou na očích,

cítím, jak mi po tvářích

stékají obrovské slané slzy.

Jak chci vrátit čas!

Mé zbožné přání

zůstalo nesplněno

a ještě se mi vysmívá.

Zaháním myšlenky

a před očima mám tvou tvář,

maminko, a je mi smutno

po tvém pohlazení

a vlídném slovu.

Nikdy tě nechci ztratit,

protože tě miluji

tak, že to ani neumím vyslovit.

 

 

---