Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSoudce
10. 01. 2008
1
1
309
Autor
pan Inkognito
Tisíce prázdných slov
vydalo se na špacír.
Ledové jsou jako kov,
se zbraní v ruce hájí mír.
A vůbec se nestydí,
střílet přímo do lidí.
Ty máš srdce plné zášti,
v rukou třímáš z dřeva dýku,
obcházíš tu v černém plášti,
toužící po dětském křiku.
Bez jediného uzardění,
dáváš vše co život není.
Ty jsi pouhá loutka jen,
ovládaná tak krutými pány.
Však královsky jsi zaplacen,
bys konal jejich zrůdné plány.
Bez jediného ostychu
žiješ v samém přepychu.
Paragraf jedna článek pět,
vlastní názor, ten se nepromijí.
Teď ve vězení budeš šedivět,
kde jiní ptáčci již dávno hnijí.
S úsměvěm na rtech dokážeš cokoli,
citovat zákony, to přece nebolí.
vydalo se na špacír.
Ledové jsou jako kov,
se zbraní v ruce hájí mír.
A vůbec se nestydí,
střílet přímo do lidí.
Ty máš srdce plné zášti,
v rukou třímáš z dřeva dýku,
obcházíš tu v černém plášti,
toužící po dětském křiku.
Bez jediného uzardění,
dáváš vše co život není.
Ty jsi pouhá loutka jen,
ovládaná tak krutými pány.
Však královsky jsi zaplacen,
bys konal jejich zrůdné plány.
Bez jediného ostychu
žiješ v samém přepychu.
Paragraf jedna článek pět,
vlastní názor, ten se nepromijí.
Teď ve vězení budeš šedivět,
kde jiní ptáčci již dávno hnijí.
S úsměvěm na rtech dokážeš cokoli,
citovat zákony, to přece nebolí.