Očima někoho jiného

Ailuropoda melanoleuca

            BUM!  Prostě z ničeho nic. BUM! Fíha. Podle teorie velkého třesku vznikl vesmír z nekonečně husté singularity, ohromným výbuchem, kdy byla započata tvorba hmoty, prostoru a času. Všeobecně se uznávají tři pilíře pozorování podporující teorii velkého třesku, a to Hubbleův zákon rozpínání, přesné měření reliktního záření a četnost lehkých prvků. Nikdo sice neví jak se to stalo, ale po explozi mohla následovat kosmická inflace, během níž působily neuvěřitelné síly. A teď se stále jenom rozpíná - každým dnem, minutou, sekundou… Pochopitelně pouze za předpokladu, že Genesis lže. Čas plynul a plynul ač v žádné lidstvu známé řece neutekla ani kapka vody. Museli jsem očekávat víc jak miliardu let jenom vznik Mléčné dráhy. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdybychom nemuseli dalších bezmála devět miliard let promrhat, něž se z do té doby naprosto bezvýznamné části mlhoviny a prachu začala tvarovat Sluneční soustava. A to se, dámy a pánové, již dostáváme ke zlatému hřebu. Protože za necelých pět miliard let je vše připraveno. Země se ocitá na mapě vesmíru, jakoby se nechumelilo. A nezarazilo to tenkrát vůbec nikoho. Já jsem ale skálopevně přesvědčena, že kdyby někdo takový byl, dozajista by ho to překvapilo. Následovala oproti začátku naprosto zanedbatelná délka období dějin, než se našlo na maličkaté modré planetě to maličké místo – jedno zanedbatelné teplé jezírko - tzv. „prapolévka“. A tam se to stalo vážení. Utvořila se tam neuvěřitelně komplikovaná makromolekula, která měla tu úžasnou vlastnost, že se dokázala rozdělit do dvou naprosto stejných částí. A tím se dostal nekonečný vývoj do pohybu. Sečteno podtrženo – první živá buňka, první dědičná informace, první DNA. Dělila se a dělila a zároveň v ní probíhaly různé mutace. Postupem času se stala další úžasná věc – buňky se začaly spojovat ve složitější organismy a to už byl jen krůček k tomu, aby zelené rostliny vyprodukovaly dostatečné množství fotosyntézy a vznikla atmosféra. Naše útulná planetka se začala zabydlovat. Radost pohledět. Svět se velice pomalu ale jistě začal formovat do podoby, kterou známe dnes. Zda-li je lepší či ne je dobrým předmětem k diskusi. Teď se chci ještě zmínit také o slavné Darwinově teorii. Každý organismus během věků neustále mutoval, někdy jednotlivému jedinci přinesla jeho odlišnost užitek a jindy ne. Podstatou ovšem je, že přežijí jen ti nejsilnější. Ti jimž jejich jedinečnost poskytla výhodu se množí dál a ti ostatní jsou vyhubeni. Je to kruté, ale je to tak. I mně hrozí vyhynutí. Jsme masožravci, ale příliš pomalí, než abychom ulovili jiné zvíře. Takže musíme vzít v úvahu dokonce i věci jakože se na té překrásné planetě musela objevit země, v takových přírodních podmínkách aby v ní dokázal vyrůst docela obyčejný bambus. Okolní krajinu za celou historii lidstva nesměl nikdo zpustošit ani znehodnotit. Mou prababičku nesměl chytit pytlák a můj táta dokázal uživit sebe a svou družku. Velice lakonicky, převážně laicky, ale v žádném případě latentně řečeno. Takto bychom totiž mohli pokračovat donekonečna. V podstatě jsem vám na úvod jen chtěla říci, že všichni jsme dětmi Štěstěny! Uvědomujete si to, milí páni tvorstva? Dokážete si představit, co všechno se muselo stát abyste se dostali na tenhle svět? Víte vůbec, že sebemenší detail mohl všechno zničit? Je vám jasné, že je ve skutečnosti vaše existenci taková náhoda až je to k smíchu? BUM!

            Já panda velká - řád šelmy, čeleď medvědovití, jinak známa jako medvěd bambusový mám tu kliku, že jsem tady a všechno ostatní je irelevantní. Myslím na to dozajista častěji než vy, napříč tomu, že jsem zvíře. Nejsem rychlá jako gepard,  nemám kondoří rozpětí křídel a dokonce nejsem ani nejlepší plavec, ale nemůžu si stěžovat. Jak jsem řekla, zvířata nelovím, vy, lidé sice říkáte, že nemůžu, ale počítali jste taky s alternativou, že nechci? Dnes už jsem téměř výhradně vegetarián. Většinu dne si obvykle sháním svou potravu. Můj jídelníček je opravdu rozličný a pestrý. Bambus, bambus, bambus. Běžně ho za den spořádám třeba i dvacet kilo. I když nalijme si čistého vína, jedli jste někdy bambus? Medvěd se toho moc nenají. Takže chtě nechtě někdy musím okrást matku Přírodu o nějaký ten hmyzí exemplář nebo ptačí vejce, kvůli dostatku bílkovin, však to znáte. Diskrétně vám prozradím jednu intimní věc - když žvýkám listy bambusu tak se mi třesou uši. Ostatní zvířata si z nás proto často utahují, nejsme na to zrovna dvakrát pyšné.

Předpokládám, že už jste některou z nás již viděli na obrázku, jestli ne, tak mi to radši ani neříkejte. Přece nežijete ve vzduchoprázdnu! Ale tak pro jistotu: já jakožto samice nedosahuji výšky 1,5m, ale měřím 126, 5cm. Stejně tak si hlídám i svou váhu, která se zatím sto dvaceti kilogramům ani neblíží a čítá 98kg. S tak hustou srstí je nutnost hlídat si linii, víte jak bych pak vypadala? Můj kožíšek ale má i pragmatickou stránku a skýtá samozřejmě spoustu výhod – chrání mě proti vodě, chladu a vlhkému podnebí vůbec. Nechci se chvástat, ale naše černo - bílé zbarvení je hodně populární. Ačkoliv můj zrak není nejlepší, kompenzujeme mi ho můj skvělý sluch a uspokojivý čich. Mým domovem byla a vždycky bude tajemná Čína, řekněme k jihozápadu. Svůj krátký huňatý ocas používám jako kartáč a značkuji si jím svoje území. Na předních tlapkách je můj šestý prst sofistikovaně umístěný naproti ostatním pěti (ve skutečnosti je to modifikovaná zápěstní kost, ale s tím vás nehodlám zatěžovat) a umožňuje mi bez větších obtíží bambus udržet a  s veškerou skromností mohu prohlásit, že na celém světě není šelmy, která by měla silnější stoličky než já takže s nimi hrdě můžu chroustat bambus do aleluja. Vy lidé, mě většinou častujete přívlastky jako roztomilá, sladká a jim podobné. To mi vcelku lichotí, vy mne ovšem vzápětí přirovnáte k nějaké laciné hračce z plyše což pokazí celý výsledný efekt. Co naplat

Mám ráda svůj klid. S ostatními pandami se vidím jen velmi málo kdy, ale třeba na jaře pravidelně. Jsem introvert každým coulem. Když zrovna nejím, tak se válím. Většinu času přebývám v bambusovém lese, jež mi nabízí všechno co si mé srdce žádá. Nikdy jsem pořádně nepochopila, proč všichni tak neuvěřitelně lpí na vlastních norách, hnízdech a jiných nesmyslech. Ani vy nejste výjimkou. Touhle problematikou se opravdu nezabývám. Když se mi chce, tak si lehnu aniž bych potřebovala svoje doupě nebo speciální brloh. Vždyť všude je tak krásně. V porovnání s vámi jsem pohodový medvěd, ale ne submisivní. Jen tak něco mě nevyvede z míry. Možná si myslíte, že lenochod je můj blízký příbuzný, když stále jím, spím nebo se válím. Ale abyste věděli, ani lezení po stromech mi nečiní potíže. Ale proč bych to pro Lvího krále dělala? Takové infantilní radovánky už mi nic neříkají, nejsem žádné medvídě, táhne mi na 6. rok. Jsou to asi nejlepší léta, vezmeme-li v potaz že se dožíváme přibližně 15ti let. Po Stromech se šplháme většinou z nutnosti, když utíkáme před nepřítelem. Moji potenciální nepřátelé jsou divocí psi, medvědi a téměř panický strach mám z levhartů. Větší nepřátele jsou ti, před kterými se není kam schovat. Pytláci. Bezohlední lidé, kteří si stavějí stále větší a větší obydlí jen pro svou ješitnost, na úkor přírody. Před tím nejhorším nebezpečím nás však nic neochrání. Vymíráme! Musím říct, že nás pandy nevyhubujete jenom vy, lidi. I my neseme svůj díl. Naše porodnost je příliš nízká. Na celém světě už nás zbývá pouhopouhých cca 1500 jedinců. Naopak musím uznat, že většina z vás dostala rozum a začala nás chránit. Tady v Číně jsou pro lovce černobílých medvídků stanoveny přísné tresty. Po tomhle světě už chodí spousta vzdělaných lidí, kteří se můžou doslova přetrhnout abychom byli na tomhle světě dál. Bude to ale stačit?

Dočkali jsme se už mnoha poklon. Náš druh je symbolem Světového fondu na ochranu přírody. Nevinná podobizna panďátka přežvykujícího bambusový výhonek je často užívána jako doklad čisté a neposkvrněné přírody. Na druhou stranu nás místní obyvatele využívali pro diplomatické účely nebo vydělávali hromady peněz, když nás zavřeli do klece a odvezli daleko. Peněz. Invence veškerá žádná. K čemu jsou vůbec ty vaše peníze? V Číně je na některých z nich náš obraz.

A i když se třeba podaří zachránit nás, co potom? Není teď už pozdě? Nespláčete nad výdělkem? Vy dvounozí nejen, že nejste rádi jen proto, že jste, ale vy se systematicky hubíte! Jestliže to děláte naschvál, tak to klobouk dolů, protože vám to jde opravdu bravurně, ale jestli ne tak jste v pěkný bryndě. Ohrožených druhů zvířat je na světě dneska už víc než 16 000 a hodnota stále stoupá. Varoval vás už někdo, že snížení stavu některých druhů může mít i vážné hospodářské a humanitární následky? Kde se bere ten váš alibismus? Vy jste tak neuvěřitelně zahleděni sami do sebe, že nevidíte, že se to všechno hroutí? Nebo jste se už smířili s tím, že není cesty zpět? Pamatujte si, že vždycky máte možnost volby a nikdy není pozdě. Není totiž nic cennějšího než život. A nezapomínejte, že všichni co se tu tak pěkně bavíme malichernostmi a zbytečnostmi máme jednu důležitou věc společnou – Všichni jsme dětmi Štěstěny!    

(Použité zdroje: Vesmír v kostce, Sofiin svět, www.wikipedia.cz, www.chovatelka.cz, www.aktualne.centrum.cz – pozn. autora.)