Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Duna sucha

16. 01. 2008
0
2
836
Autor
Draculark
Z krásy pouště,
uklidněné moře.
Suchá květina,
dojdu k hoře.

Všichni uschnout museli,
aby zapomněli.
Všichni jsme se ztratili.
Víc bolesti,
víc utrpení.
A tu poslední naději za nechtem schovanou jsem měl...

Tak sedím,
nebo utíkám?
Zvracím a přitom naříkám.
Usední na kámen
a pozoruj.

Více utrpení,
více bolesti,
snadné je zemřít...

Dívej se na mě.
Ležíš tu
a naříkáš.

Odpočiň si poutníče.
Smrt tě neobejme
za cenu,
kterou nezaplatíš.

Tak ležím,
nebo umírám?
Zvracím a přitom naříkám.
 Změň se v sochu
a pozoruj.

Více slabosti,
  méně vody,
těžké je žít...

Chápej mě pomalu,
nejsem jen síla.
Jsem pouze to, co vůli tvou sbírá.
Jsem Fata morgana,
stará věc,
tvá známá.
Už to víš?
Už si to uvědomuješ.

A nyní už je pozdě...

2 názory

Temnorez
27. 01. 2008
Dát tip
Před nějakými čtyřmi pěti lety jsem psal podobné texty... Dneska se na všechno dívám už jinak, tohle totiž nikam nevede, nikam kam by stálo za to jít, nic za co by stálo svůj život zahodit.

to je blues? rock? folk? jestli je dobrá hudba tak bych si i poslech první sloku:).. ale nejpozději na to pozorování zvracení bych zase odešel...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru