JAKÝ JÁ JSEM FANOUŠEK

„Vo co go? Nejsem žádnej frikulín, mám hold proublém. Psycho! BTW, ta minulá ekšn byla fuckt super. Přijeli bengá v plechu a s nima takovej good týpek. Jsou docela in. Teda on je in. Žádná loserová socka. A čekuj tohle, photo my lover a k tomu i nějakej hustej text, asi dopis. Ach ten můj Fanoušek!“

STOP!

Že nerozumíte, co si to ty dvě povídaly? Byla jedna akce, na té akci muž, v baru spousta pití, z nonšalance nůž. Ostře krájet, brousit, řvát, křičet, klidně lhát, zábran svých se zbavovat. Jedna dívka, jeden muž a jedno zajímavé vyznání. Snad zpověď životní, co Matyldě Fanoušek na důkaz lásky své věnoval. Sic jen na papíře!

Píši Ti, milá Matyldo, neboť si myslím, že by si lidé měli psát. Já to například vykonávám denně, říkejme tomu denní potřeba. Nedávno kolega v práci vykřikoval, že musí jít vykonat potřebu a já se nabídl, že půjdu s ním, i když mi právě došel papír. Nevadí, čmárat se dá i po zdech. "To si piš, že nepůjdeš!" zahulákal a ztřeštěně u toho mával rukama. "Nebo seš snad buzna?" Milá Matyldo, já nevím, kým jsem. Maminka mě vždy oslovovala jedině Fanoušku...

Pamatuješ, včera při západu slunce? Nebe, země, my mezi na mezi. Já si pohrával s Tvými vlasy a Ty jsi mi vyprávěla příběh na věčný časy. Škoda jen, že omdlévajícího slunce vidět nebylo, místo toho špičky stromů, jak ses bála, chtěla domů. Matyldo, vždyť víš, jaký já jsem Fanoušek. Neublížil bych Matyldě, i kdyby mě o to prosila, psanou podobou do martyria nutila. Ne! Na to já jsem dobrák od kosti, František Dobrota jméno mé, pro blízké Fanoušek.