Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdo vlastně jsi?
Autor
jehlas pichlas
Každý jsme krapet divní, těch normálních je třeba se bát. Je to pár rozdílných lidí, jejichž řeč je oz- načena samozřejmě uvozovkami. Jde tu jen o experiment, tajemstvích, která neroztrubujeme kolem. Můžete to brát jako myšlenky, ale kdo doopravdy jsme? Jednu tvář sebe sama jsem ukázal. Jaká to je tvář? inteligence, sečtělost anebo názor ze všeho, co jsem poznal, viděl a slyšel?
„Kdekdo rád čte o vraždách a o sexu,
sledovat telenovely nikdy nesnesu.
Miluji, cynismus, ironii, černej humor,
nikoliv však manželství a jinej tumor.“
“Mám ráda květinky, zvířata a děti,
další věci už nemám na paměti.
Dělá se mi blivno, když vidím mrtvolu.
O nechutnostech nerada slyším u stolu.“
“Lidi jsou nudní, chovají se jako buňky,
když se bojí, schovají se do špeluňky.
Jsou to nudné živé terče, neumějí žít.
Nejlepší je to s nima, když je můžeš přizabít.“
“Mám takový problém, rád vidím živé tkáně,
lidský řev a tělo a dýku v řezné ráně.
Pomalu je upálit nebo stáhnout z kůže,
maso je rudé, umírající vypadá jako růže.“
Každý jsme krapet divný, je to fakt,
kdekdo se bojí čistokrevných pravd.
Těšíme se z blbostí, nedávajíc smysl.
Aby byl člověk šťastný, a občas by něco riskl.