Bolesti

Nehloubej ve své touze
odchází
tvé přání na chvíli se splnilo
v nočních můrách obracíš se,
pláčeš
není hodnot trvalých
a ani života.


Pralinka v tvé dlani
rozpuští se
a hodinky co tikot neznají
došly
v bouři, dešti kráčíš
ke slunci
od těch hvězd co změnily se
v komety


Odlétl tvůj kousek záře
do tmy
zhasnula ta jiskřička co tvojí šancí
byla
nehroutí se pyramidy,jenom to tvé
já
oblaka dýmu,a těžké víčka
pálí


Otevřel jsi okna dokořán
řádí hurikán
blesky nad branami se honí
dál
pohled svůj do konce dne
upíráš
tam v dáli usíná tvé štěstí
navěky.


Tabulku čokolády rozlomil na půlky
tvůj dech
od kytary zní tóny smrti
máš strach.
A zjevné svůj význam
ztrácí
neodpustíš,nelituješ
tu řeku co v led zamrzla.


Prominout jen sobě musíš
odvahu
zapomnění desky dřevěné,že byla
dubem staletým
a hora v poušti do písku
se noří
ve vlnách moře opouští tě
tvoje duše.


Cizí tělo na srdce své
jsi připoutal
obrátil jsi naruby líc zažitého
rytmu
na pravdu i na lež ty ve slovech
jsi hrál
postavil jsi sobě pomník a kolena
své zlomil.

---