k žití Afrika nebo-li zmoklé lvíče Té mezi jmény marii

než dorazím sem
na místo odkud se minulého uvidím
bude se mi ještě tolikrát zdávat
že smrti
která často zdánlivě vchází
pod žebry
je zatínat svaly proti
jako věřit, že nedávno navezená kupa písku
na dětské hřiště
vydrží přes léto

 

/snad někdy piju jen víc
vody z kohoutku
která je chlorovaná až přespříliš/

Dýchat pro mě stále ještě hrozilo zalknutím.
Sestoupil jsem tedy k blízké vodě
sálající vírou.

pokaždé, co jsem umíral
jsem myslel, že jdu příliš rychle
pročež musím dojít brzy
že tělo splnilo účel
než jsem uvěřil, že nezbytně nemusím dojít předčasně
ale dál

/snad právě pro ty, pro něž mi do žil
vtékává infuze
o pokojové teplotě/

Kolem byly stromy
zelené navzdory všemu.
Zabořil jsem kolena do břehu
bez náplav.
Byl zmáčený, ale ke mně hladina nedoléhala.

vyvěráš čístá
a já
prostě šťastný dýchám
jako dítě, než se ponoří do plytkých vod
městského koupaliště

O levou ruku jsem opíral tělo.
Prsty se chýlily k hranici břehu
jen tolik, aby ji nepřesáhly.
Tváří až pokorně před ní skloněnou
jsem se od její hladiny nadechoval.
Pravou paži jsem už vztahoval ke břehu protějšímu,
mému.
Čeřená byla jen vzduchem hnaným prsty,
jež se pnutím chvěly.

nemůžeš projít skrz
aniž bys ji blízkostí všech svých konců neznečistil

"někdy myslím, že jsem milosrdný
že zachraňuju světy v posledních chvílích"

že se rovnáš bohu
neznamená, že se staneš
také jedním

"až přijde zase někdy ráno
slibuju
vynasnažím se, aby bylo ke dnům
ve kterých děti nebudou umírat
dřív
než si můžou uvědomit za své rodiče
křehkost těla"