broučci slaví lásku každý den

Tak prosím: motýl, beruška, housenka, larvy, a věta: ,, Dnes se koná na pasece velká sláva" a taky věta ,, Pómóc, chytla tráva a vše hoří, zachraňte moje larvičky"

Dnes se koná na pasece velká sláva. Je prvního máje a broučkové slaví svátek lásky všech broučků, ačkoli broučí láska je trochu jiná než lidská. Broučci se mají rádi všichni navzájem, ne jenom ve dvojicích. Je to tak proto, že když se třeba berušce narodí dvacet miniaturních berušátek, pozná je do chvíle, než jde na návštěvu ke své kamarádce berušce, která má také dvacet berušátek, a tam se malá berušátka pomíchají: taky kdo by je od sebe rozeznal? Tečky ještě nemají, všechny stejně piští, no prostě když jde paní beruška domů, vezme namátkou dvacet berušátek a kdoví, kolik z nich je jejích. Jestli jste si toho nevšimli, berušky jsou všechny stejné. Pánbůh je původně stvořil tak, aby měla každá beruška jiný počet teček, ale berušky se shodly, že číslo sedm je nejvíc šik, a jen občas se najde nějaká rebelská beruška, která má počet jiný. Takže chci říct, broučí maminky se nemohou upínat na svoje larvičky, protože prostě chápou, že jsou to larvičky jako každé jiné, a že každá larvička má právo, aby o ní bylo postaráno. V tomhle se máme od broučků dosti co učit, protože i když se to možná nám lidem zdá takové chladné a neláskyplné, mít rád jiné larvičky stejně jako svoje,opak je pravdou. V hmyzí říši neexistují žádné larví domovy, kde by se musel někdo starat o opuštěná broučátka, protože ačkoli my lidé se koukáme na broučky svrchu a myslíme si, že kolikrát jsme větší, tolikrát jsme chytřejší než oni, broučkům se nikdy nestane, že by se jim narodily dětičky a oni by měli na práci něco jiného než se o ně postarat. Třeba cestovat po světě. Broučci dobře vědí, že všude je dost zeleného jídla, a tak nemají strach, že by svá mláďátka příroda nenakrmila, i když se jich narodí třeba dva tucty. Dnes se tedy koná velká sláva, kdy všichni broučkové z paseky slaví lásku všech broučků, a vyrábí si malé dárečky. Housenky se baví o tom, jakou kuklu si pořídí, až bude čas zakuklit se, motýli vzpomínají, jaké to bylo divoké období, když se kuklili a stávali se z nich krásní motýli. Ploštice si ukazují fotky z dob, kdy se učily ploštit, samozřejmě je tu i řada ploštic, které se ploštit ještě neumí, ale to nikomu nevadí. Celá párty se koná za lavičkou u lesa, kam chodí lidé na výlety, a zrovna teď sedí na lavičce člověčí samička a sameček a hádají se, broučkové už z vyprávění svých broučích předků znají problémy lidí, a velice se jimi baví. Nejzajímavější jsou jevy jako „žárlení“ a „rozcházení“, broučkové naslouchají s údivem, jako se mi lidé divíme věcem, které sice existují, ale nám se zdají tak nepochopitelné. Občas si broučkové hrají na člověky, motýl žluťák hystericky křicí na ploštici: proč jsi včera sála bobuli s tím prohnaným škvorem a ne se mnou? Rozcházíme se, vyhýbej se mi na této louce!!A ploštice pláče a volá: Ach motýle, mě je to tak líto!!A všichni broučkové se válejí smíchy po zemi. Je přeci jasné, že potomky dělá každý s tím, s kým je bude mít nejhezčí, ale všechno ostatní je přeci společné! Broučkové nás nechápou, protože v jejich světě by se nemohlo stát, že by někdo zůstal sám, a kdyby zůstal, poprosil by ostatní, ať ho rozveselí.Člověčí samec odhodí nedopalek do trávy, tou staršnou nešťastnou náhodou na přeměstí marvenčího velkoměsta.

,, Pómóc, chytla tráva a vše hoří, zachraňte moje larvičky" křičí paní mravencová, a všichni oslavenci běží a chrstají své skleničky nedopitých nektarů na odporný nedopalek. Neštěstí je zažehnáno, ještě že na oslavu přišlo tolik broučků. Ještě že broučci tak rádi každý den slaví broučí lásku.