Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV oboře
16. 02. 2008
1
3
2781
Autor
Milly
7.2.2008
Stejně jsme nešťastný..
Kdyby sem radši vrátili les...
Přibývá času
jako stránek mých zážitků,
ale tím, že přestanu psát,
to asi nezastavím.
Leda tak pokusit se ho chytit...
Třeba jsou to jenom makety.
Třeba jsou ty stromy umělý- placatý...
Co dneska není umělý?
Umělá láska...
A city jako rostlinky při zemi,
kterých si nikdo nevšimne...
Nesnášet stromy..-
stromy jako chrám,
který má ukázat velikost Boha,
a pak člověk přehlídne,
že je i v tý malinký rostlince...
Objímat strom jako odsouzenece k smrti.
U cesty leží kusy těl.
Zdá se, že mříže...,
ale jak přicházím blíž,
zjišťuju,
že průchod je možný.
Pozdravím Tě-
projdu se Ti po hřbetě
a Tobě zas vyšplhám do náručí.
Ukázala jsem Ti jenom jeho-
však jsem ho taky milovala nejvíc..
Cítím se s Tebou dneska napjatě
a uvnitř to studí víc
než ruce na Tvý kůře.
Naposled políbím,
seskočím
a půjdu.
Kurva, jsem sobec!!
(a morbidní k tomu...)
Bála jsem se,
že Tě pokáceli.
Jaký by to byl pocit??
A ty lana v Tvé koruně...
Bála jsem se kvůli sobě.
Praská mi tvrdostí hruď.
Kdo by mě pak bezpodmínečně přijímal?
Rachtat se s rozkoší
ve vlhkým štěrku-
jarní ptačí zpěv,
vůni
a ohnivý západ slunce
proti poli
do uší
chlad.
3 názory
Tristan Reveur: těšilo mě.
Hvězdinko, no jo, jedna z mejch ukecanejch. :-))
Taková splácanina je to. :-) (myšlenek)
Dík za kritiku. .-)