Zlomený šíp

Rozostřeným pohledem
několika skleničkami whisky
život do dlaní
promítá si.
Jednu skleničku
na několik odvinutých záběrů,
kousek příběhu.
Narozen?
Bohu navzdory.
Led Zeppelin hrají
Immigrant song.
Kdy?
Na rozhraní světla a tmy.
Led Zeppelin hrají
Good times,bad times.
Jako?
Nechtěný syn,
nevyzpytatelný osud,
tajemství života
který není iluzí.
Konec nebo začátek.

Odrhne oči od dlaní
jako by ho ten film vylekal
a prosebně se zadívá
směrem k barmance.
Zná ji už léta.
V 19.století
by pro svůj vzhled
mohla být považována
za aristokratku z Východu.
Dlouhé rezavé vlasy,
smaragdové oči,
úzký nos,
pohublá skoro asketická tvář
a stažené rty v malém úsměvu
nedávají poznat věk.
Vždy upravená v šatech
které se do tohoto podniku nehodí.
Nemluvná.
Snad jen voda,slunce,sníh.
Svět scvrknutý do má dáti dal.

Barmanka zachytila jeho pohled.
Ten chlap sem chodí
od té doby co bar otevřela.
Vždy v pátek.
Přijde,
sedne k jedinému stolu pro dva
objedná si a dívá se do dlaní.
Za těch pár let přibral asi patnáct
možná více kil a prošedivěl mu knír.
Obyčejný chlap,
kalhoty,triko,svetr,bunda.
Jaro,léto …
Vždy ale voní
zvláštní směsí koření.
Nikdy moc nemluvil,
snad jen o počasí.

Jako pokaždé,
domluvená hra začíná.

Barmanka před sebe položila
kasírku,
devítku z trezoru
a nalitou skleničku.

On.
Chvilku váhá,
možná ji chce něco říci
pak ale vyndá několik bankovek,
opatrně je položí na bar
vedle kasírky.
„Zkusím ještě týden žít.“
Řekne a odchází.

Ona.
Vylije skleničku,
opatrně odjistí devítku,
otočí se a strčí si zbraň do pusy,
jen na okamžik
zažít ten pocit závrati
z chladného kovu a strachu.

Jaké to asi je.

Muž se otočí
konečně odhodlaný
ze sebe vyhrkne proud slov.
„Od prvého dne vás miluji.“

Žena se lekla
a než třeskne výstřel
prolétne jí hlavou
poslední myšlenka.

„To mu to trvalo … .“